Maur na Bečově

Mocí osudu bylo nám zavítati do Bečova tyčícího se nad řekou Teplou uprostřed neproniknutelné a necivilizované divočiny Slavkovského lesa, jehož nebezpečenství jsme překonali, touhou spatřiti svaté ostatky hnáni byvše.

 

Hrad tento pochází již z hloubi 14. století, my však začínáme od konce, neboť most střežený sv. Janem Evangelistou a ještě jedním (prý také) světcem, jehož jméno ani podoba však zvěčnění nezasluhuje, přivádí nás k opačnému konci sídla, kterým je barokní zámek s kaplí svatého Petra, jehož klenbu tvoří sama modrá obloha plná hvězd, i když z mostu po levé straně již hradní donjon viděti možno. Dále pak pokračujeme podél renesančních Pluhovských domů, byť jest pravda, že před nimi stojí zbytky původního bergfritu, až konečně k vlastnímu hradu, který sestává z donjonu, ve kterém panstvo sídlilo, aby v za ním věži stojící měla ve své kapli Panna Marie soukromí pro sebe a své návštěvy, a z té druhé věže s kaplí Navštívení Panny Marie. Kdyby žádné návštěvy neměla a pobaviti se chtěla, mohla na světskou trachtaci v donjonu konanou přijíti tabulnicí, leč zprávy o takovém reisování jejím v análech se nedochovaly a vskutku suchá malba v příbytku jejím krásou předčí výzdobu profánního donjonu, kde zase množství prevítů jesti.

 

Konečně vracíme se zpět do zámku, kde relikviář svatého Maura, dříve pod podlahou kaple Navštívení Panny Marie v prachu ukrytý, dnes střežen jest. Do relikviáře uložilili benektini ve Florennes dozajista ostatky sv. Jana Křtitele a sv. Maura. Někteří však tvrdí, že i sv. Timoteje, a jiní že i sv. Apolináře, i když nám pozdává se ten domeček, ač stěny jeho zdobí reliéfy, sošky z pozlaceného stříbra, drahé kameny, polodrahokamy, antické gemy, filigrány a emaily, pro čtyři světce poněkud stísněný. Do Bečova jej přivezl vévoda Alfréd de Beauford-Spontin, protože benediktinům překážel v sakristii, ale ostatky v něm vidět nejsou, protože je zavřený. Byly nám však ukázány i jiné relikviáře a ostatky, které byly okem zkoumatelné a čítaly ostatky nejméně osmnácti římských mučedníků, dále sv. Mořice, sv. Antonína, sv. Innocence, sv. Chandicta, sv. Monorata, sv. Kolumbána, sv. Verekunda, sv. Kandita, sv. Benigny, sv. Konstancie, sv. Speciosy, sv. Theodora, sv. Proba, sv. Traguilina, sv. Gordiána, sv. Justina, sv. Valentina, sv. Kláry a dalších, které si nepamatuji, protože jsme potom šli do krčmy pod hradem, kde jsem se opil.

Mezi roky 2018 a 2023 se ztratila část Baskicka

Teda možná ne Španělsku, ale mně jo. A možná ne tak úplně celého Baskicka, ale Bilbaa určitě jo. Nevím, jestli zmizela mezi hmotou a světlem, které je také hmotou, takže to nedává smysl, světlem a mozkem, realitou a obskurní komůrkou, v drátu, v ebrietě nebo v etiketě, ale ani nevím, jestli původně vůbec existovala. Každopádně se dnes Bilbao skládá pouze z Bilboko Donejakue katedrala, která je gotickou školou, do které po svém ukřižování chodil Ježíš, ale protože mu nešla hra na varhany, tak byl učitelem zvaným Ždímák opakovaně trestán pomocí vlhké smrduté houby, ale nebylo to nic platné, protože nebyl schopen na varhany zahrát ani Kočka leze dírou, natož Vltavu, tak ho ukřižovali znova, protože co v nebi s takovým mizerným varhaníkem. Doteď musí koukat na ty varhany a nemůže jít ani do zahrady natrhat si citróny. To je ale jeho štěstí, protože tam by na něj mohl skočit chrlič. Včera jsem slyšel, že chrlič je vzácné zvíře, které žije v poušti ve Svaté zemi. Když se krmí kamením, sere pak gotický oblouk, a tak se využívá ke stavbě katedrál. Tahle katedrála už je ale hotová, tak ho asi už nekrmí. Mohl by tedy z hladu sežrat Ježíše, ale nevím, co by se z toho postavilo. Ale možná by si z toho chtěli něco postavit komunisté, kteří mají kostel o kus dál. Je to dost divné, co se tu děje s tím Ježíšem a s těmi komunisty. A vypadá to, že ten tygr, co mu Joaquín Lucarini musel postavit Tigresen eraikina bez chrliče, a tedy i bez oblouků, už toho má dost a vyřídí si to jak s těmi svatojakupčíky, tak s komunisty. Nebo aspoň s Guggenheimem. A to by bylo dobře.

Svatý Bartoloměj u Běšin okolo houby

Historie české sakrální architektury je vlastně úplně jednoduchá, pro školáky ideální, je to jako přes kopírák. Postaveno v gotickém slohu, požár (tady výjimečně ne kvůli husitům), barokní úpravy, zrušení dva roky před smrtí Josefa II., rozebráno na stavební materiál. Jenomže … jenomže k poznání svatého Bartoloměje vedou dvě cesty. Jedna okolo kříže, jedna okolo houby. Kdo zvolí sobě houbu, ocitne se v prostoru, který nedává smysl a do nějž portálem vchází z jedné strany strom, z druhé rozzuřená zeď zkřížená se želvou a hrochem. Nekonečná chvíle zhroucená v prostoru mezi portály spojujícími dva světy, které s naším nemají co dělat, ale chtěly by, hrozí překročiti délku trvání lidského života. Však kdož by s sebou růženec nosil, silnějším želvy se stává a ani zápas s ní nedal by mu ze světa sjíti.

 

Když je po karnevalu,

 tak nemůžete najít vlastní barák, vidíte neexistující a mrtvé, tramvaje si pletou touhu s kanálem, nechtějí vás už ani na hřbitově, ale pokud jste cyklista, tak dostanete koláče.