Tlaková níže

Klimatizace se dusí lepkavým potem. Kouř z ohniště se válí malátně po zemi a nemá sílu se zvednout. Zčernalé třešně jsou přilepené ke stromu a nedokážou spadnout dolů. A nic se nemění. Dokud k nám nepromluví čerstvý severský chlad a neobstoupí nás tmavá šeď. Do kopců se strefují vyprahlé blesky. Nám v údolí svítí jen prdelky svatojánských broučků. Všechno by bylo, jak má být. Jenže to není možné.

Orientální heřmánek

Chybí mi orientální nádech včerejšího dne
Dobyvačný kardamom plazící se vzhůru
Jako had po kmeni zakázaného stromu
Milosrdný anděl se dvěma tvářemi
A tajným obdivem ke Druhé straně
Svým rozeklaným jazykem děsí i těší
Oběti svého milosrdenství
V noci, která ve městě nastává kdykoli
A odchází s květy heřmánku

Klidná sobota

Ráno bez sirény. Dopolední pomalý hon za potravou. Pomalu se mi vrací touha po vědění a asi po měsíci jsem zase schopen přečíst celý odstavec v kuse. No ale naštěstí stále existují i příjemnější stránky světa přetrvávající z let dávno minulých. Omamná vůně lip šířící se městem před bouřkou namísto potu všedních dní, přecházející v kořeněné bezdeší. A první těžké kapky, které jsou nejvíc cítit. Klidně si můžu i myslet, že po moři. Už jsem ho dlouho necítil. Vládce Normanů Rollo oslavil svůj křest popravou několika desítek (nebo stovek?) vězňů.