středa 25. prosince 2013

R. - 10. díl

Nemluvil ani tak o sobě jako spíše o hrdinech. O hrdinech, kteří jej předešli, o hrdinech, kteří měli teprve přijít. Žil se smrtí a proto pro něj byla budoucnost minulostí, oboje pak pouhou iluzí, stejně jako přítomnost. Za temných nocí, když jej opouštěli astrální dvojníci odsouzenců s vyčítavým pohledem, přicházeli k němu Mistři z dob končících v temnotách i z věků ztrácejících se v ostrém geometrickém světle.
Vyprávěl o Janu Mydlářovi, který se provinil jen tím, že přemýšlel penisem, jen tím, že doufal, že jako katův pacholek dokáže zachránit tu, o které si myslel, že za to stojí, před pohřbením za živa. Nedokázal a dostal se tím na cestu, ze které nebylo návratu. Z nadějného medika se stal vynikající kat. Vynikající, ale přesto nenáviděný. Nepostradatelný, přesto opovrhovaný. Jako Ježíš snímal z křesťanů hříchy a hřešil za ně, přesto se vděku nedočkal. Zadní brankou si k němu v noci chodili pro léčivé byliny, ve dne uhýbali před jeho pohledem. On, který byl B-hu nejblíže, musel snášet urážky od Jiřího Popela z Lobkovic i lidí ještě menších, od všech těch, kteří se tísnili pod stínadly a okolo šibenic, aby jim neunikla ani grimasa, ani sten bolesti, a pak si odplivávali před Mistrem Janem, kterého jeho láska odsoudila k tomu, aby skutečné hříchy snímal ze svých bližních, kteří se za svého Spasitele dodnes tolik stydí, že rodná Chrudim se k němu přiznává daleko méně ochotně než Chomutov k Jiřímu Popelovi z Lobkovic.
A vyprávěl také o Karlu Hussovi, který se neprovinil dokonce ani svými přirozenými touhami, ale jen tím, že se narodil. Jako syn kata nesměl vykročit z rodinného stínu, nedovolili mu to ani spolužáci ani kantoři, kteří jej svým svatým násilím vyhnali ze školy, ačkoli mu nesahali ani po kotníky. Společnost, jejíž morálka byla založena na schovávání nemravných obrázků mezi listy evangelií, vehnala muže s mravním zákonem a touhou po vědění do služeb bolesti a smrti, jen proto, že se narodil jako syn kata.
Ale vyprávěl také o Goethovi, který, spodině navzdory, opakovaně Karla Hussa navštívil, nebo o knížeti Metternichovi, historií buď zesměšňovaným nebo nenáviděným, přesto však schopným říct: "To nic nevadí, že je kat, protože Huss je muž všeobecně vážený a neobyčejně vědecky vzdělaný".
Pak vyprávět přestal. Ke stolu si přisedl Jan Sladký. R. ho sice neviděl, Mistr se však už otočil k němu a jeho vyčítavým očím. Ještě stále nic nepochopil.

sobota 14. prosince 2013

Z Čech až na opravdový konec světa 13 - Santiago do Cacém a Vila Nova de Milfontes

Z maurského Castela vyhnali nejen ty Maury, ale později i templáře. A vpustili do něj mrtvé, kteří tam leží dodnes.





A kousek od Vila Nova de Milfontes je země zubatá a zakusuje se do Atlantiku, který se snaží rozdrtit vše živé. Ale konec světa to není, ještě ne. Je třeba vrátit se na sever, zase dohonit Václava Šaška z Bířkova.




čtvrtek 12. prosince 2013

Z Čech až na opravdový konec světa 12 - Os Almendres

Do Os Almendres se Václav Šašek z Bířkova nedostal. Co by tam taky dělal? Možná tam tehdy ani žádná cesta nevedla. I dnes tam vede jen prašná cesta proplétající se mezi plantážemi Quercus suber. Tyhle duby mají samozřejmě žaludy, ale hlavně mají kůru. Ta kůra se od dubových pětadvacetin každých asi devět let oloupe, aby se z ní udělali korkové zátky do lahví od vína a jiné prima věci.





Mezi korkovými duby je jen sam tam nějaké hospodářské stavení tak trochu maurského ražení, ale hlavně dobře ukrytý Menir dos Almendres. Zpytáci kladou jeho původ do neolitu, romantici sní o maurské princezně, která když z něj vystoupí, nemá na práci nic lepšího, než si česat vlasy.


Já osobně bych řekl, že především ten kámen v ženských srdcích zažehává nezřízené žádosti.

Pro tuto teorii svědčí i to, že cesta dál vede ke Cromeleque dos Almendres, kde je dvaadevadesát balvanů v soustředných kruzích, přičemž se mimo jiné předpokládá, že by toto uskupení mohlo sloužit k praktikování rituálů plodnosti. Nebo to byla observatoř. Nebo taková neolitická obdoba zenové zahrady.







středa 11. prosince 2013

Z Čech až na opravdový konec světa 11 - Estremoz

"Dvě míle za Evoramonte je Estremoz, městečko s hradem, položené v horském kraji na vysokém kopci a obklopené velmi hojnými olivovými háji."

Tehdy už ten hrad nebyl jen tak nějakej hrad, ale už ho Dom Dinis nechal přestavět na královský palác. O něm a jeho manželce se také vypráví jedna trochu divná historka. Prý po ní jednou chtěl, aby mu ukázala, co má pod sukní. Z jakéhosi důvodu tam místo toho, co by člověk čekal, měla chleba. A z ještě nepochopitelnějších důvodů se ten chleba proměnil v růži. A to je celé. Ale místní jsou tím pečivem doteď nějak posedlí, protože každý první víkend v září se koná na náměstí soutěž v pečení rohlíků.
Kromě toho je v kraji okolo Estremoz spousta mramoru, který si odváželi už Římané. Sami Portugalci ho pak odváželi nejen do Belému, kde z něj postavili Torre de Belém a Mosteiro dos Jerónimos, ale i do Afriky, Indie a Brazílie. Přesto je ho tu pořád tolik, že je z něj nejen královský palác, domy patricijů a chodníky, ale kdejaký "močící na zeď" z něj má alespoň práh domu.











úterý 10. prosince 2013

Z Čech až na opravdový konec světa 10 - Évora Monte

"Když jsme odjeli z Evory od krále portugalského, přenocovali jsme v Evoramonte, městě vzdáleném čtyři míle, položeném v horách velmi vysoko a nepříliš velikém. V městě není žádný pramen ani studna, takže obyvatelé jsou nuceni choditi pro vodu za město. Mlýny tam mají takové, že je pohánějí koně."

Od doby Václava Šaška z Bířkova, jeho krále Jiříka z Poděbrad  a portugalského krále Afonsa V. se v Évora Monte párkrát děly věci. Tak třeba sám hrad dostal v 16. století manuelské pentle. A v 19. století dal Portugalsku jednu polívku.
To bylo tak. Byli jednou dva bratři, kteří i s královskými rodiči utekli před Napoleonem do Brazílie. Zatímco se o Portugalsko (momentálně něco jako brazilskou kolonii) přetahovala Británie s Francií, portugalští důstojníci se přespříliš zajímali o francouzskou politiku, svolali parlament a vyhlásili ústavu, kterou sice starý král João VI. přijal, ale za pět let umřel. Následník trůnu - starší syn Pedro IV. už byl tou dobou brazilským císařem (a ještě k tomu dal Brazílii  nezávislost), takže do staré vlasti poslal jen svého mladšího bratra Miguela jako regenta. S ním také poslal chartu, něco jako oktrojovanou ústavu, místo té liberální důstojnické. Ale Miguel zahodil ústavu i chartu a vrátil zemi ke starým absolutistickým pořádkům. Navzdory školním poučkám o absolutismu a liberalismu se tím jeho popularita v Portugalsku jen zvýšila. Ne tak ve Španělsku, Británii a Francii, které podporovaly vzbouřené důstojníky. Situace vyvrcholila právě u Évora Monte, kde byl Miguel poražen a na trůn se konečně posadil Pedro IV., kterého mezitím vykopli z Brazílie.
A ta polívka? Jednání o dalším osudu země tu trvala tak dlouho, že nezbylo k jídlu nic než okoralý chleba, voda, koriandr, česnek a olivový olej. Tak z toho všeho udělali polívku. Prý. Říká se jí açorda.











pondělí 9. prosince 2013

Z Čech až na opravdový konec světa 9 - Évora 2 - Capela dos Ossos

"V městě žije mnoho Saracénů, a černochů a černošek z Berberska je tam ke třem tisícům. A stojí zato, dodati ještě tuto úplně pravdivou věc: v těch místech pšenice nebo žito dozrávají a kosí se za tři měsíce po zasetí."

Nevím sice, kolik černošek z Berberska žije v Évoře dnes, ale jistě vím, že je tam přes pět tisíc neživých františkánských mnichů. Capela dos Ossos totiž není nějaký death metalový band, ale kaple v Igreja de Sao Francisco věnovaná pomíjivosti. Za jejím vchodem s nápisem:
"Nós ossos que aqui estamos pelos vossos esperamos"
už nemyslím na kosení pšenice ani žita, ale na šouravý krok, kterým se blíží rmutný žnec, na světlo dusící se v malých oknech a na křik dětí, který se v těch okénkách pere se světlem o prostor. Snad je tam venku za oknem dvůr nějaké školy, nebo co.











Aonde vais, caminhante, acelerado?
Pára...não prossigas mais avante;
Negócio, não tens mais importante,
Do que este, à tua vista apresentado.

Recorda quantos desta vida têm passado,
Reflecte em que terás fim semelhante,
Que para meditar causa é bastante
Terem todos mais nisto parado.

Pondera, que influido d'essa sorte,
Entre negociações do mundo tantas,
Tão pouco consideras na morte;

Porém, se os olhos aqui levantas,
Pára...porque em negócio deste porte,
Quanto mais tu parares, mais adiantas.

por Padre António da Ascenção

neděle 8. prosince 2013

Z Čech až na opravdový konec světa 8 - Évora 1

"Evora je druhé hlavní město království portugalského, a zastihli jsme tam krále a jeho dvůr. Toto město není žádný hrad, nýbrž je tam vidět toliko krásný palác biskupův a jiný vévody, bratra králova. Biskupův dům stojí vedle kostela, k němu přiléhá pěkně postavené kamenné sloupoví a rozkošná zahrada s všelijakými rostlinami a stromy."

Král a jeho dvůr už jsou dávnou historií, zatímco "pěkně postavené kamenné sloupoví" Templo Romano stojí dodnes. Z Convento dos Lóios je Pousada dos Lóios, ale Igreja Sao João Evangelista stále patří vévodům z Cadavalu. 



je i po několika přestavbách stále Sé,


od které se rozbíhá do všech směrů pokroucený svět maurských uliček



pohlcující i Igreja de Santa Clara.







 Na severu se ale i kroutící se maurský had zapletl do sítě Aqueduto do Água Prata utkané bohy ještě staršími, kteří dnes už vládnou pouze zvířatům.