V tehdejší Střední průmyslové škole sklářské se Kropna samozřejmě především učil (rozuměj: snažil se výuce vyhnout ze všech sil). Kromě toho však v letech obětovaných tomuto vzdělávacímu ústavu zažil politický převrat, začal hrát v kapele Zeyko Küchen a stal se Velkým Kropnou. K jeho duchovnímu prozření mohla přispět jedna mentální kolize, kterou způsobila právě tato střední škola. Rezistence vůči snahám pedagogů totiž v Kropnovi (tehdy tedy ještě Liborovi) vedla k pochopení Pravdy, že sklo neexistuje. Následně však byl nucen s tímto neexistujícím sklem pracovat - tavit jej, foukat, řezat, brousit a malovat. Ba ještě hůř - denně byl nucen překonávat strach, že pivo, které zvedal k ústům, neexistující půllitr neudrží a ono se mu vyleje do klína. Je evidentní, že právě tento gnostický paradox musel hrát významnou roli v duchovním zrání citlivého a Kozuovi otevřeného chlapce, jakým Libor byl. Podle důvěryhodných zdrojů z okruhu Hlavsa blízkých Kropnovi si někdy v té době Libor také poprvé zašukal.
