Osiřelé II.

Osiřelé komíny se ostýchavě krčí
Před zraky estétů
A s lítostí vzpomínají na dobu
Kdy je bylo třeba vymetat
A kdy kominíkovi dávaly
Právo rozdávat štěstí.

Osiřelé I.

Osiřelé komíny ční vzhůru
Smutně obracejí svá bezzubá ústa k šedé obloze
Zvětralé stěny se zimničně chvějí
A zahřívají se vzpomínkami na to
Jak kdysi
Dotýkaly se jich chuchvalce kouře
Mazlil se s nimi hustý dým
Dráždivě uhýbal před nimi
Horký vzduch
Plameny olizovaly jejich lůno
A po každém večeru
Zůstávaly na jejich tělech
Lepkavé saze.

Tanec

V sále plném polibků rozplývá se čísi sen
Mezi tančícími páry svou samotou je zostuzen
Pro svou mlhavou podstatu je jen
Terčem smíchu vdaných žen.

Ten okamžik, kdy z pod víček prchá ven
Ta chvíle, než list spadne na pevnou zem
Jak vánek vplétající se dívkám do loken
Byl tu vůbec? Nebyl to jen sen?

Ráno pod hradní věží

Ztrýzněné ráno
Roztává ve chladné mlze
Padající na dlažební kostky
Tře si zkřehlé ruce
A středověké šero vytírá z očí
Pod hradní věží.

První jarní

Včera měl být první jarní den
Zalekl se vloček sněhových
Zaplašil ho Jeho smích
A z příchodu jara zůstal pouhý sen.

Prasklé brýle

Puklý anděl
Rozpolcený povinnostmi
K Jedinému pánu
Sloup elektrického vedení
Uprostřed louky, janovce a břízek
Smutně krčící rameny
Ze kterých už dávno spadly dráty
Plné pohybu
A pohyb odešel s nimi
Aby zůstal jen čas pomalu se ubírající
Jediným směrem
Staropanenská kaplička
Něžně shlížející přes prasklé brýle
Na svůj hřbitov plný lidí
Z nichž většina nikdy nespatřila Boha
Většina, která si musela vystačit
S puklým andělem a prasklými brýlemi.

Večer

Čapí křídla létající nad městy
Jejich zobáky klapající v povětří
Tak žalostně nepoučitelné ve věci
Plánovaného rodičovství
A ochrany rosniček
Běží o závod s mizícím
Okrajem zorniček.