Ať už jsou hrdobci hrdopýšci, nebo vrubouni, každopádně se jich pár zhruba jednou za rok objevuje v Hrdoňově, kde před sebou válí tu svou kuličku trusu, na kterou jsou tuze hrdí. A nestačí jim tu svou kuličku největší na světě ostatním vystavovat na odiv, cosi je ještě nutí neustále vysvětlovat, že ta jejich kulička je největší na celém světě, aniž by se jich na to někdo ptal. Takovou večerní hrdoňovskou prázdnotu dokáže vyplnit jen alkohol, hodně alkoholu.
A tak se budím za ranního kuropění, zase sám, a vyrážím k poctě ptáka propadnuvšího dekoračnímu šílenství do jeho krajiny, která se postupně vytrácí a já zůstávám sám. Sám na celém světě, který už možná ani neexistuje.
