Servítové to neměli lehké. Nejen že bývaly doby, kdy každý veřejný záchodek hlásal, že "Servít je vůl", ale ještě k tomu je z jejich kláštera postaveného ze šporkovské nadace vyhnal celkem brzy Josef II. A tak se z kláštera stal zámek. I když přistoupím na Josefovu racionalistickou logiku, nevím, v čem je zámek užitečnější než klášter. Snad si něco podobného řekli komunisté. A tak zámek i s kostelem Nanebevzetí Panny Marie předali k užívání armádě. A já teď přes veškerou snahu nedokážu najít logický můstek, byť i jen oslí, mezi předchozími dvěma větami. Zbývá jen dodat, že dnes je bývalý klášter obklopen zdivočelou tajemnou Zahradou, ve které však není ani zlý kocour ani němý špic, a místo sochy trpaslíka její křoví ukrývá světce zakleté do kamene. A snad také, že iniciály servítského řádu jsou: SM.
neděle 9. prosince 2012
sobota 8. prosince 2012
V Levíně možná nejsou lvi
Jedno z těch krásných míst, kam se trochu složitě jede a v nichž se dnes nedá moc žít. Počátky i konce jsou utopeny v šeru. Nebýt středověkého lobbyingu u Ferdinanda I., nebyl by to ani městys. A co teprve ten lev ... žádná saň, sáně ani Bruncvík. V kostele za oltářem je kamenná deska, na které je vytesána lvice, prý ze XII. nebo XIII. století, a několik rozházených písmen (C L R F B U A J), jejichž smysl není znám, zato hojně vykládán. A dokonce nejen ten text, ale i ta "lvice". Poněvadž má kočíčí hlavu nazpět k pozorovateli obrácenou a kočičí vztyčený ocas, říká se jí "levínský kocour". Ale podle některých není jistá nejen ta velikost šelmy a její pohlaví, ale vůbec nic, takže je mimo jiné považována i za boha, čerta nebo beránka. Ve shodě s tím také interpretace textu sahají od "Odstup, Satane" po "Beránek Boží". Pan Peters vysvětloval písmena jako e Levín s P a L jako znamení kameníků. Přestože toto vysvětlení je nejméně tmářské, jeho smysl mi nejvíce uniká.
sobota 1. prosince 2012
Lidový Florián
Jakoby nestačilo, že musíte blbě umřít. Když pak máte to štěstí, že si někdo vaší smrti všimne natolik, aby to dalo na svatořečení nebo aspoň blahoslavení, začnou se k vašemu tělu lidé technicky chovat jako Ed Gein ke svým obětem.
Tak třeba ostatky sv. Floriána byly rozvezeny do Říma, Krakova, Prahy, Olomouce, Kladna, Jaroměře, Havlíčkova Brodu a B.hvíkamještě.
Kde nemají kus jeho těla, jako třeba na rychtě v Kravařích, mají aspoň jeho obrázek. Církev na něj sice tak trochu zapomněla, ale našel si místo alespoň v takovém až profánním patronství. Je patronem hasičů. Vzhledem k tomu, že byl voják, tak asi požáry spíš zakládal než hasil. K tomuto patronství tedy nebyl předurčen ani svou profesí ani svými skutky, ale svou smrtí. Byl umučený ve vodě, s mlýnským kamenem na krku.
pondělí 26. listopadu 2012
Výpisky 02
"... O vynálezu daguerrotypie se lidé poprvé dozvěděli (bez technických podrobností) po zasedání Akademie věd v Paříži 7. ledna 1839. Ohlas na vynález v tisku vydávaném v Království českém zpracoval již před půl stoletím Rudolf Skopec, který zřejmě vycházel z novinových výstřižků o fotografii v Náprstkově muzeu. Prvním, kdo upozornil na české zprávy o daguerrotypii byl však Ladislav Lábek v knize Počátky a rozvoj fotografie v Plzni, vydané roku 1924. Dříve publikované závěry možno dnes doplnit o další skutečnosti. První zprávu o vynálezu daguerrotypie v českých zemích podala německy psaná Bohemia 27. ledna 1839. 7. února byla pak v Pražských novinách v rubrice "Smíšené zprávy" přetištěna informace z francouzských novin "O vynálezku pana Daguerra...", jež je první zjištěnou česky psanou zprávou o tomto revolučním vynálezu. Zvlášť obsáhlou stať uveřejnil lékař Václav Staněk v příloze Pražských novin, v České včele, 8. března 1839. Od září 1839 inzerovaly pak knihkupectví v Praze a Brně prodej publikací o Daguerrově procesu. Podle profesora Z. Boučka se jen v Brünner Zeitung psalo v roce 1839 o daguerrotypii celkem v osmnácti obšírných sděleních, což dokládá mimořádný zájem o nový vynález...."
neděle 25. listopadu 2012
Výpisky 01
"... Psal se 8. duben roku 1815, byla sobota, tak jako před pár lety, kdy se
nad utichlou vánoční krajinou nesly tóny jeho mše. Podřezal si tepny na
krku a obou zápěstích, načež vykrvácel. Tak se to stalo. Možná. Protože
jistotu o jeho konci nemáme a nikdy ji úplnou mít nebudeme. Dne 8. dubna
1815 si učitel domluvil schůzku u hájovny za vsí Voltuší se svým tehdy
už zřejmě jediným opravdovým přítelem Antonínem Reissem. Na smluveném
místě jej však Reiss údajně nalezl již umírajícího, když si nešťastný
Ryba patrně nedlouho před tím břitvou podřezal hrdlo..."
"...Horší ovšem bylo, když se obrozenci přestali zabývat svým neškodným
budivem (od svého přítele doktora Staňka si tenhleten termín vypůjčila
Božena Němcová. Budivo je něco jako povzbuzovadlo.) ..."
neděle 28. října 2012
Něžná a všudypřítomná
V době omámení leskem křivých perel byla sice děsivá, ale i krásná. Ne skrytá, ale přítomná na každém kroku. Důvěrně známá a přesto tajemná. Varující, ale i konejšivá. Byla Božím darem, stejně jako všechno ostatní.
středa 3. října 2012
Rumuny zprostředkovaný podzim
Dnes bylo jedno z těch chladných jiter
Kdy se člověku začíná stýskat po létě
V trolejbuse seděla babička nějaká
Která vypadala jako sedmdesátiletý Karel Gott
Pán blech už má měsíc zpoždění
Zatímco nám křehnou ruce a hrdla
Neočekávaně se už dnes přihnal zmatený Mikuláš
A já vyhlížím záhubu humrů v roztančených plamenech
Kdy se člověku začíná stýskat po létě
V trolejbuse seděla babička nějaká
Která vypadala jako sedmdesátiletý Karel Gott
Pán blech už má měsíc zpoždění
Zatímco nám křehnou ruce a hrdla
Neočekávaně se už dnes přihnal zmatený Mikuláš
A já vyhlížím záhubu humrů v roztančených plamenech
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)







