Kanály pod Chodovem

 

V kanálech pod Chodovem

Plíživé

To

Znějící ve křoví

A děsící stébla trávy

Vrhá lidskou mysl

V žalář z kamene

Odňatého moři

Další vánoce ve žluté ponorce

Ryby snad zůstaly ve žlutém labyrintu za dveřmi
Tady už jsou jen medaile a fotografie
Tau je stále víc pokroucený a hromady písku z Konga vyšší a vyšší
Rudolf možná ani nikdy neexistoval
Místo rabína sem chodí kosmonauti
A ti si nepískají

Vánoce ve žluté ponorce

Nejdřív Alois, pak Emil a teď tau

V německém duchu se žlutý kruh

Mění v labyrint plný červeného písku z Konga

Modrá ryba za sklem rozvážně pozoruje

Zrod a zánik bublin

A mladý Rudolf nikdy nepřijde

Oranžová ryba zuřivě hltá neviditelné

Za ní plave rabín a píská si Yellow Submarine

Judaismus v lidovém podání

Jednomu chlápkovi postupně umře žena, vyhoří mu dům a nakonec mu blesk zabije jedinou krávu.
Nad mrtvou krávou obrátí muž oči k nebesům a povídá: "Hospodine, proč mi to děláš?"
A tu se z nebes ozve hlas: "Ani nevím, prostě mě nějak sereš!“

Malé stopy Velkého Kropny - 12. Pomíjivá forma

 

Nikdo neví, jak dnes Velký Kropna vypadá. Je to celkem pochopitelné, protože jeho božská podstata mu umožňuje vypadat jak chce, tedy jako stařec, mladé děvče, rosomák nebo i pod obraz. Zachce-li se mu, nevypadá dokonce nijak. Vzhledem k tomu už dnes nikdo Velkého Kropnu nepozná, takže si každý myslí, že už ho dlouho nikdo neviděl. Možná už ani on sám se dlouho neviděl, natož aby se poznal. Jest to vlastní jeho božské skromnosti, že svou osobu považuje za bezvýznamnou, protože ví, že jako Bůh je obsažen ve všem a tedy je jeho omezená physická forma jen mámením. Snad se tedy dnes považuje za někoho nebo něco jiného. Avšak před dávnými a dávnými časy se ještě mámení věnoval, zejména z důvodů přesvědčování se, že "i jiná známost je stejně jenom známost", a právě z těchto dávných časů, tedy z roku 1991, pochází výše položená podobenka Velkého Kropny. Bůh-umělec je zastižen při produkci skladby Můj strejda dělá na jatkách. Jeho dva tehdejší spoluhráči a HLAVSA stojící po stranách byli z fotografie odstřiženi pro pozdější odpadlictví a současnou bezvýznamnost.

Soumrak lázní

Jak ukazuje Václavova Bible, byly lázně v dobách temného středověku, alespoň tedy v tom našem srdci Evropy, dosud cele vyznáním římském až běda, více než hygienickým zařízením hlavně společenským centrem s uvolněnou zábavou, v němž pracovaly nejenom lazebnice, ale i "jeptišky velmi pěkné". A to tak moc, že si Václav Hájek z Libočan z iluminací Václavovy Bible vysnil příběh o lazebnici Zuzaně, která krále Václava IV. zachránila ze zajetí a on s ní potom za odměnu (pro ni!) smilnil.

Ale v našem osvíceném a pokrokovém věku byla smyslnost a rozkošnictví z lázní vykázána a tyto byly pak v odlehlých krajích určeny za útěchu starým a tuze nemocným. Pederastům byly ponechány aquaparky jako jistý vodní ekvivalent Disneylandu. Spiklencům slasti tak dnes nezbývá jiných útočišť než wellnessů, v nichž se PR rozkoš poskytuje ve sterilním normovaném světě vyrobeném nezletilými dětmi z toxických plastů v Číně.

Staré městské lázně tak mizí v temnu historie. Smíchovské ztratily poslední písmeno. Plzeňské majitel za třicet stříbrných prodal děsivým stvořením z jiné planety. A novoborské ... novoborské už dávno nikdo neviděl.

Pražské víkendy

 

Ve stále se opakující postapokalyptické přítomnosti

Jsou pražské víkendy prázdné

Již dávno bez duchů, jejichž síla by stačila k životu

A tak všechno ostatní propadá smrti