Pták s křídlem plným prachu cest
Usedá na větev, spouští hlavu mezi ramena
Má času dost, teď když mu patří celý les
Počká si na večer, pod jehož hvězdami
Může snít o někom, kdo by mu vejce snes´.
neděle 11. srpna 1996
neděle 25. února 1996
sobota 25. března 1995
Země
Pod oblohou zkalenou lidskými slzami
Úpí stvořená Země a v hloubi zmítá se bolestí
Když Boží pot stéká do propastí pod skalami
Bičovanými hněvem uprchlých větrů zlých.
A pěst probuzených bůžků ze dna prázdnoty
Tříská do jejích boků pluhem zdrásaných
Trhají řetězy a drtí ji žhavými kameny
Po hřbetu dupou jí zvířata pralesní.
Dušena tmou strhnutou slovem "odejdi"
A narvanou do hrdla s pěnící krví
Třese se pod pálivými vesmíru doteky
A vzpínajícími se Titány v křečích posledních.
V pase jak slovo sevřená ostnitými řemeny
I šlehaná bičem má oči bez slzí
Pohozena ve tmě pod Slunce světla hradbami
Rozdává život ve slovech prokletých.
V praskajícím ledu tělo bez vlády
Týraná Země lidí z jejího dechu povstalých
"Ach Otče, je těžké žíti bez matky."
Šeptá ke světlu a ozývá se smích.
Úpí stvořená Země a v hloubi zmítá se bolestí
Když Boží pot stéká do propastí pod skalami
Bičovanými hněvem uprchlých větrů zlých.
A pěst probuzených bůžků ze dna prázdnoty
Tříská do jejích boků pluhem zdrásaných
Trhají řetězy a drtí ji žhavými kameny
Po hřbetu dupou jí zvířata pralesní.
Dušena tmou strhnutou slovem "odejdi"
A narvanou do hrdla s pěnící krví
Třese se pod pálivými vesmíru doteky
A vzpínajícími se Titány v křečích posledních.
V pase jak slovo sevřená ostnitými řemeny
I šlehaná bičem má oči bez slzí
Pohozena ve tmě pod Slunce světla hradbami
Rozdává život ve slovech prokletých.
V praskajícím ledu tělo bez vlády
Týraná Země lidí z jejího dechu povstalých
"Ach Otče, je těžké žíti bez matky."
Šeptá ke světlu a ozývá se smích.
pátek 6. ledna 1995
Kdo?
Kdo vtiskl člověku do ruky kámen
Aby s ním bratry bil?
Kdo udělal člověka pánem
A dal mu tolik sil?
Kdo vzbudil člověka s ránem
A dal mu Zemi, aby se v ní ryl?
Kdo provedl člověka rájem
Který mu nepatřil?
Kdo vysušil člověku pramen
A nastavil mu týl?
Kdo vtiskl člověku do ruky kámen
Aby s ním bratry bil?
Byl to snad Ábel
Kdo ruce od krve si myl?
Aby s ním bratry bil?
Kdo udělal člověka pánem
A dal mu tolik sil?
Kdo vzbudil člověka s ránem
A dal mu Zemi, aby se v ní ryl?
Kdo provedl člověka rájem
Který mu nepatřil?
Kdo vysušil člověku pramen
A nastavil mu týl?
Kdo vtiskl člověku do ruky kámen
Aby s ním bratry bil?
Byl to snad Ábel
Kdo ruce od krve si myl?
čtvrtek 15. září 1994
Lampa
Žluté Něco se vznáší ve vzduchu
Žluté Něco s neznámou minulostí
Se tříští na brýlích položených na stolku
A objímá se s Melancholií
Zabalenou do plédu v houpacím křesle.
Žluté Něco s neznámou minulostí
Se tříští na brýlích položených na stolku
A objímá se s Melancholií
Zabalenou do plédu v houpacím křesle.
sobota 30. dubna 1994
Kubismus
Picasso svírá v ruce dýmku
Sedí na stole zatíženém knihami
Přivírá oči a snaží se
Vyfouknout dým tvaru čtverce.
Sedí na stole zatíženém knihami
Přivírá oči a snaží se
Vyfouknout dým tvaru čtverce.
úterý 12. dubna 1994
Václav a Maruška
Táhne Václav Marušku
Vylezeme na hrušku
Vrtá hlavou Marušce
A co potom na hrušce?
Václav hlavu složí v dlaň
Máňa zadívá se naň
Z výšky svět je jinačí
Je hajný, kdo pytlačí.
Vylezeme na hrušku
Vrtá hlavou Marušce
A co potom na hrušce?
Václav hlavu složí v dlaň
Máňa zadívá se naň
Z výšky svět je jinačí
Je hajný, kdo pytlačí.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)