Třas

V šedomodrém kouři
Stát a čekat až se něco vzbouří
Polykat pot z nejistoty
Když je ego svléklé do nahoty
Třást svým vlastním tělem
Strachem před měknoucím čelem
Na kuličky rozpadnout se
V hrozen vína vyrůst zase
Na podnose rosou skrápěn
Mizet v ústech chlípných panen.

Tanec II.

Růžolící akordy přebíhající kolem sklenic
Utěšeně stárnou a nepřipouštějí si
Že rychle slábnou po každém nárazu do stěny
A sklenice se třpytí a řinčí
Jiskrným tancem se neunaví
Nemyslí na zítřek, takže
Přežívají.

Nestálý mráz

Krystalizující vlhko odpoledních lázní
Smáčející jazyky vadnoucích plamenů
Zimničně se třesoucích
A odevzdaně se sklánějících
Před matnou zelení listů
Které, nepopsány a neodváty
Lepkavě přimrzají
K samotou vyběleným větvím
Smyslným tancem pyšně vzdorujícím
Času plnému zášti
K dokonalosti dlouhých tvarů
Svíček a gotických věží
Lýtek a pohledů z očí do očí
Židovských svícnů a příběhů
Plných smrti
Ženských kotníků a prstů
Stálých ve své nestálosti.

Eskymáci

Hrdinky osamělých svodů
Skrývají se za planoucí jedle
Před zraky popelavých sobů
Nocí zešílevší Eskymáci
Podpalují vrtošivý sníh
A saze odlétají jako ptáci.

Chlípný podtext

Chlípní psi pobíhají urousanou nocí
Na chodnících tiše praská bublinka za bublinkou
V nekonečné řece šumící pěny
Kanoucí z olámaných větví
Pištících pod jehlami dámských bot
Na zemi, uprostřed spár
Je podtext zoufale stár.

Kdyby

Kdyby tak dórské sloupy
Chtěly obejmout
Proud schnoucího listí
Propadajícího se do minulosti
Do půdy
Toužící po milostném sevření
Dórských sloupů
Bolestí zkroucených k nepoznání.

Ošklivě směšné

Ošklivě směšné
Ptát se chodníků, na kterých taje sníh
Jestli tudy náhodou nešlo štěstí
A jak vypadalo
Snad by stačila alespoň naděje
Ale ani o té se chodníkům
Nechce mluvit
Mají dost co dělat s tou břečkou
Která kdysi byla čistá jak naděje
A jiskřila jako štěstí.