Drag nach Belgrad

1914: Josef Švejk

1941: Luftwaffe

1944: Spojenci

1999: NATO

2015: Apikores Acher

Něco z Markéty 02

Využití gramofonových desek

Malárie vs. Syphilis

Z Čech až na opravdový konec světa 44 - Konec světa

"Od Sv. Jakuba k Tmavé Hvězdě je čtrnáct mil, ale krátkých, takže je lze urazit za půl dne. Ale domácí lidé nazývají to místo jinak, totiž Finisterre.

Lidé, cestující do toho místa, vidí na pobřeží asi v polovici cesty loď v kámen proměněnou s vesly, s veslaři a s jinou lodní výstrojí. Vypravuje se o tom, že na té lodi tam připlul Kristus s matkou svou. Když potom z lodi vystoupili, šli na onu horu, zvanou Tmavá Hvězda, a založili tam kostel panenské Rodičce Boží, který tam stojí až dodnes.

Pod tím kostelem je rozsáhlá ves, které říkají Finisterre, t. j. konec světa, protože za ní není již nic jiného než vody a širé moře, jehož hranic nezná nikdo vyjma samého Boha.

Toto pak vypravují jejich letopisy:"

Teď ale opravdu musím Václava Šaška z Bířkova zastavit. Nejen proto, že následující vypravování letopisů je neuvěřitelně dlouhé a nudné. A dokonce ani to, že si nechal od Španělů nabulíkovat, že k nim připlula Panna Marie a postavila si tam kostel, nebo fakt, že dnes už kdekdo ví, jak je to s těmi hranicemi moře, není tím hlavním důvodem. Jde především o to, že ten konec světa je jinde. Těžko říct, jestli se prostě kdysi někdo spletl, nebo jestli je to zas jen tím, že Španělé nikdy nemohli přenést přes srdce, aby Portugalci měli něco, co oni nemají. A tak si možná fakt, že konec světa nemají, vykompenzovali tím, že tak Finisterre aspoň pojmenovali a doufali (celkem správně), že tím svět zmatou.

Ten pravý konec (tehdejšího) světa, moderněji řečeno nejzápadnější bod kontinentální Evropy, je totiž v Portugalsku a na rozdíl od toho velkohubého španělského podvrhu se jmenuje celkem prostě - Cabo da Roca.

A když konec tak konec.

Z Čech až na opravdový konec světa 43 - Sintra 2 - Castelo dos Mouros

Nad Sintrou, která ve své periferii přece jen poněkud šedne a mění se v rozvaliny, se tyčí Castelo dos Mouros, hrad, který během 8. a 9. století postavili Maurové dominující tehdy Iberskému poloostrovu. Je pravda, že tak úplně představám o maurském hradu neodpovídá. Člověk by ho čekal tak nějak zaoblenější a do výšky špičatější a vůbec tak nějak orientálně změkčilejší. Ale to bude tím, že už od roku 1147 je v rukou křesťanů a dostalo se mu tedy řady přestaveb. Maury z něj nevyhnal nikdo jiný než sám velký Afonso Henriques, na kterého člověk v Portugalsku narazí na každém kroku. Jeho všudypřítomnost až vzbuzuje podezření, že jde o jakousi portugalskou obdobu Járy Cimrmana. A tak se místo mešity postavila kaple, která dokonce určitou dobu sloužila i biskupovi, ale postupně do ní křesťané přestali chodit, protože se jim víc líbilo dole v Sintře, až ji pro změnu začala používat hrstka místních židů. Dokud je tedy Manuel I. nevyhnal ze země.

Z hradu je vidět leccos, nejlépe však Palácio da Pena, který na rozdíl od maurského hradu pochází až z poloviny 19. století, takže je plný všelijakých neoslohů a betonu a je nejspíš zajímavější takhle z dálky. Zajímavější je také to, co je od něj přibližně v pravém úhlu doprava a vidět to není.

Z Čech až na opravdový konec světa 42 - Sintra 1 - Město

"Vidět celý svět a vynechat Sintru, to je jako být úplně slepý"

To neříká Václav Šašek z Bířkova, ale prý španělské přísloví. No, oni by vůbec Španělé měli raději nechat Portugalsko na pokoji, včetně přísloví. Ale to zase ne že by Sintra nebyla krásná, zejména brzy ráno, když mají Portugalci vlastně ještě noc. Ráno, když se teprve v postranních uličkách otevírají pastelarias na snídani, ale do města ještě nedorazily autobusy s turisty z Lisabonu.

A bez ohledu na přísloví, Sintra jistě nebude jen tak ledajaké město, když sloužila jako letní sídlo jak maurským vládcům, tak později portugalským králům. Ruku v ruce s tímto přebráním moci šla i změna architektury. Nejvíce viditelným nositelem architetury změny kultur je Palácio Nacional de Sintra, ve kterém se kombinuje maurský, gotický a manuelský sloh. Vlastně ten palác vypadá spíš jako kulisa z nějaké pohádky.

Třeba z pohádky o Afonsovi VI. Vítězném, druhém portugalském králi z dynastie Bragança, který byl od tří let hemiplegický a psychicky labilní. A tak sice byl od svých 13 let králem, ale až do 19 let za něj vládla jeho matka. Přízvisko Vítězný znamená, že v době jeho kralování Portugalci porazili Španěly v bitvách u Elvas, Ameixialu, a Monte Claros, což nakonec vedlo k uzavření mírové smlouvy se Španělskem a uznání dynastie Bragança jako nezávislé královské portugalské dynastie v Lisabonu v roce 1668. Což svědčí buď o tom, že Afonso VI. nebyl zase až takový kripl, nebo že v 17. století už na osobnosti krále zase až tak moc nezáleželo. Vzhledem k dalším událostem bude pravdivá spíše ta druhá možnost. Ve svých 23 letech se sice oženil s Marií Franciscou Isabel de Saloia, ale asi o 1,5 roku později se mu jeho šlechta za úspěch oné mírové lisabonské smlouvy se Španělskem odvděčila tím, že ho podporou jeho mladšího bratra Pedra II. opět zbavila vlády, kterou jako regent převzal Pedro. Maria Francisca se hned nechala s Afonsem rozvést pro jeho údajnou impotenci, což byla už od dob Markéty Pyskaté poněkud obehraná, leč stále populární písnička, a pak, zatímco byl Afonso internován v jedné z komnat paláce, provdala se v palácové kapli za Pedra II., který tak připravil bratra o trůn, privilegia i manželku. No, je to pěkně blbá pohádka. Asi protože je to historie.