Nad Sintrou, která ve své periferii přece jen poněkud šedne a mění se v rozvaliny, se tyčí Castelo dos Mouros, hrad, který během 8. a 9. století postavili Maurové dominující tehdy Iberskému poloostrovu. Je pravda, že tak úplně představám o maurském hradu neodpovídá. Člověk by ho čekal tak nějak zaoblenější a do výšky špičatější a vůbec tak nějak orientálně změkčilejší. Ale to bude tím, že už od roku 1147 je v rukou křesťanů a dostalo se mu tedy řady přestaveb. Maury z něj nevyhnal nikdo jiný než sám velký Afonso Henriques, na kterého člověk v Portugalsku narazí na každém kroku. Jeho všudypřítomnost až vzbuzuje podezření, že jde o jakousi portugalskou obdobu Járy Cimrmana. A tak se místo mešity postavila kaple, která dokonce určitou dobu sloužila i biskupovi, ale postupně do ní křesťané přestali chodit, protože se jim víc líbilo dole v Sintře, až ji pro změnu začala používat hrstka místních židů. Dokud je tedy Manuel I. nevyhnal ze země.
Z hradu je vidět leccos, nejlépe však Palácio da Pena, který na rozdíl od maurského hradu pochází až z poloviny 19. století, takže je plný všelijakých neoslohů a betonu a je nejspíš zajímavější takhle z dálky. Zajímavější je také to, co je od něj přibližně v pravém úhlu doprava a vidět to není.
