Buďme něžní k ručníkům plápolajícím na šňůře
Marně pleskajícím do uhýbajícího vzduchu
Po ranním mrazíku bývají zkřehlé,
Chřestí svými lety a škrábou na dotek.
Buďme milí na židle odstrkávané podle libosti
Sloužícím všem s předstíranou lhostejností
Jsou vyleštěné pošupujícími se návštěvami
A vrže jim v kloubech.
Buďme shovívaví k svým jizvám a bradavicím
Pečlivě ukrývaným před zvědavci
To se jen postupně dere ven
Smysl našeho života.
