pátek 29. srpna 2008

Foukání, pískání, brnkání a rachocení

Na plzeňské ulici Jiří Stivín se svým Triem doplněným vibrafonem Wolfganga Lackerschmida na Co Jazz System předvedl nejen profesionálně zvládnuté foukání do různých trubiček velikosti od píšťalky po saxofon, ale i zrale skromné ustoupení do pozadí ve prospěch svých spoluhráčů, kteří dokázali, že i v jazzové baskytaře je šťáva a z bicích může stříkat krev.
To Emil Viklický Trio bylo, i přes hostování Terje Venas a Štěpána Markoviče, spíše elegantním monolitem s výraznějším důrazem na společnou souhru. Učebnice modern jazzu.
A nakonec to rachocení Prosti Dumi, které však ve starém pánovi nedokázalo ohřát krev na balkánskou teplotu, snad díky zmlsanosti z balkánské sekce v Ostravě, snad díky pochybnostem o možnosti transfúze jižanské krve Plzeňákům (i když se stylově obléknou a přiberou do kapely jednoho Bulhara).