V očích má noc plnou stínů sov
Její svět pálí strachem skrytým za třpyt a jas
Prsty oděnými v chladný kov
Chirurgickými řezy krájí bezmocný čas
Opásaná rybářskou sítí smolou potřenou
Nad údery důtek deště hrdě klene se
Ozbrojená ve vlasech bouří matkou větrnou
Z hluchých duší rezavý prach něžně setřese
Přichází z našich budoucích pamětí
A chřestí zbytky okovů okolo kotníku
V její ruce našlo kopí zajetí
Slzy daruje Zemi, obětím sny a svou sílu
