Naproti Úhlavce, která stále plyne, on stále stojí. Jako cudný obr se snaží skrýt za prořídlé křoviny. Z románsky přísného a strohého těla se v bezmezné oddanosti ke Královně zvedá nebeská klenba pohlcující osm stěn světa a nesoucí trojsmyslnou korunu. Z Benediktovy číše vytéká had, zatímco on stále kráčí za světlem. Ač je kostel plný hvězd, je to Slunce, kdo v něm kreslí gotické vzkazy přítomným i budoucím.
