Někde mezi poli v zemi, jíž vládnou kočí. Cesta se noří stále hlouběji do stínu vrhaného duby obrostlými psím vínem. Je slyšet jen krkavce. I vzduch neklidně stojí před zříceným portálem, za kterým se stěny zbarvily krví, která dosud sténá ozvěnou nesmyslného vítězství racionalismu a saturnálií nahodilé pop-kultury. Až s odstupem let a blížícím se poločasem rozpadu se obnažuje pravá povaha skutků, v nichž se teprve dnes zhmotňují Goyovy přízraky.
