Ne že bych už přišel na to, proč se v současné době chroustci letní rojí v koruně třešně bez třešní, ale zjistil jsem, jak lze upravit chrousty podle Nejnovější kuchařské knihy paní Luisy Ondráčkové, vydané Benediktinskou knihtiskárnou v roce 1914:
- Chroustová polévka
1/4 kg chroustů (pro 6 osob) ve studené vodě omytých vhoď do horké vody, přidej všechnu kořínkovou zeleninu, kmínu, trochu soli a nechej v ní zapěniti jemně sekanou zelenou petržel. Vodu z chroustů sceď, zalij jí připravenou zásmažku a nechej chvíli povařiti. Pak zakvedluj do polévky 2 žloutky se 6 lžícemi husté smetany
Na těch internetech pak lze nalézt i recept na francouzskou variantu:
- Francouzská chroustová polévka z 19. století
Na
rozpuštěném másle usmažte libru (454 g) chroustů (bez křídel a
nožiček), poté je zavařte do kuřecího vývaru, přidejte telecí jatýrka a
podávejte k topince s pažitkou.
O chroustcích letních se bohužel žádný recept specificky nezmiňuje. Pokládám však za velmi pravděpodobné, že dříve nebyl chroustek letní od chrousta obecného tak úzkostlivě rozlišován a spadal s ním do společné kategorie chrústa májového čili babky. Výhodou tohoto dysentomologického přístupu je zvýšení dostupnosti chroustové polévky, protože chroustek většinou vyplňuje roky bez chroustů, tedy dobu, kdy se celá generace chrousta obecného nachází v larválním stadiu. A naopak. Navíc, když už by se generace chrousta obecného a chroustka letního sešly v jednom roce, mohla by být polévka jak v máji, tak v létě. Důležité je pouze odlišit chrústa koňského čili hovnivála. To už by bylo trochu eklhaft.
