Před čtyřiceti lety jsem za takových dnů stával u okna a díval se skrz provazy deště do těch šerých zahrad pod naším bytem. Okna tehdy ještě těsnila a ústřední topení v listopadu už hřálo, takže ani ty temné kouty v provlhlých keřích se nezdály tak chladné a nehostinné, jak ve skutečnosti byly. Svět za oknem, topící se v schikanederovském šeru, byl před těmi čtyřiceti lety tajemný, záhadný, snad i fantaskní, rozhodně ale ne beznadějný. Dnes je všechno jinak. Co jen se to s těmi roky stalo?
