Prasklé brýle

Puklý anděl
Rozpolcený povinnostmi
K Jedinému pánu
Sloup elektrického vedení
Uprostřed louky, janovce a břízek
Smutně krčící rameny
Ze kterých už dávno spadly dráty
Plné pohybu
A pohyb odešel s nimi
Aby zůstal jen čas pomalu se ubírající
Jediným směrem
Staropanenská kaplička
Něžně shlížející přes prasklé brýle
Na svůj hřbitov plný lidí
Z nichž většina nikdy nespatřila Boha
Většina, která si musela vystačit
S puklým andělem a prasklými brýlemi.

Večer

Čapí křídla létající nad městy
Jejich zobáky klapající v povětří
Tak žalostně nepoučitelné ve věci
Plánovaného rodičovství
A ochrany rosniček
Běží o závod s mizícím
Okrajem zorniček.

Srpen

Srpnový den je zalit kvanty fotonů
Která tlačí na zpocené zátylky
Když zběsile dokončují svůj pád
Z ledově modré oblohy
Přisávají se ke kůži zmámených zad
A sají z ní další pot
Sají hladově jako slepí žraloci
A vyschlé tělo pohodí na konci dne
Aby se přes noc vzpamatovalo
A ráno jim zas mohlo nastavit
Svůj zpocený zátylek.

Křupání

Pod rozpraskanými podrážkami
Pod pružným dotykem nohou
Kráčejících vpřed
A vpřed
Křupe
Mrazem zkřehlá kůra
Kanadských jedlí
Sežehlých na troud.

Bílé ticho

Bílé ticho syčící pichlavým větrem
Se potácí
A chřestí namrzlými větvemi
Které se třesou
V bělavých paprscích tančících
Po krystalech ledu
A krčí se před mrazivým pohledem
Do běla rozžhavené hvězdy
Letící tuhnoucím vesmírem.

Oceán

Pojď se mnou hledat oceán
Ve kterém Neptun utopil se sám
Když trojzubec svůj vzteky
V třísky rozlámal na koleni
A zařval, že je dost velký pán
Aby se vyhýbal ponorkám.

Napětí

Zčernalé listy skrz nehybný vzduch
Prodírají se k zemi
Rozviřují sto let starý puch
Touhy po zmizení
Po zmizení z kraje černých much
Které sají lidskou krev
A drnčením křídel drásají lidský sluch
-Ať už řve radši lev!

Třeštící myšlenky temnější těch much
Ze skal se vrhají
Vábí je k sobě křivý duch
Do náruče mu padají
Tak křivý jak nemoci druh
K té, která tichem přehlušuje řev
Promlouvá jak umírajícího srdce zvuk
-Ať už řve radši lev!