Ošklivě směšné

Ošklivě směšné
Ptát se chodníků, na kterých taje sníh
Jestli tudy náhodou nešlo štěstí
A jak vypadalo
Snad by stačila alespoň naděje
Ale ani o té se chodníkům
Nechce mluvit
Mají dost co dělat s tou břečkou
Která kdysi byla čistá jak naděje
A jiskřila jako štěstí.

Bez drápů

Prostoduché obláčky kouře
Líbají se vlnivě
Stéká kapka po kapce
Z upocené řeky
Řítící se horempádem
Pryč z dosahu paměti
Pořád dál a dál
Do unikající budoucnosti
Bez drápů.

Bestie

Ve světě přeplněném božím řádem
Kde nežijeme, ale stárnem
Třesou se lesklá lehká křídla
Strach jim nedovolí ptát se
Proč kdo stvořil šídla
Ve světě prostém ostrých hran
Které prý zbrousil kvůli nám
Vítr se žene tam a zase sem
Jen aby zjistil,
Že doma není nikde a je ho plná Zem
Ve světě vystavujícím na odiv
Sám sobě bytí div
Kde o ráj už nikdo nestojí
(Jen andělé s křídly ale bez koulí)
I jehně musí být zhýralou bestií.

Stín koně

Jak zavazující je Tvůj dech tiše plačící do tmy
S šepotem plným střípků stoupajících mezi prsteny
Nepros, přikaž jen, zlíbám Ti srdce i nohy
Stín koně zastihne nás klečící na zemi.

Buďme něžní

Buďme něžní k ručníkům plápolajícím na šňůře
Marně pleskajícím do uhýbajícího vzduchu
Po ranním mrazíku bývají zkřehlé,
Chřestí svými lety a škrábou na dotek.

Buďme milí na židle odstrkávané podle libosti
Sloužícím všem s předstíranou lhostejností
Jsou vyleštěné pošupujícími se návštěvami
A vrže jim v kloubech.

Buďme shovívaví k svým jizvám a bradavicím
Pečlivě ukrývaným před zvědavci
To se jen postupně dere ven
Smysl našeho života.

Úzko

Příliš úzké okno
Pro deštěm nabobtnalý svět
Krčící se pod děravým pláštěm
Daleko, příliš daleko
Od včerejšího tance
V blyštivém kmitání
Plamenných jazyků
Horkých,
Rozpukaných vášní.

Příliš úzký hrob
Pro oheň mořem zalehlý
Dusící se vlastním popelem
Ve skále vytesaná ústa
Líbají jeho chladné
Promodralé tělíčko
Chvějící se pod děravým pláštěm
Malých,
Nicotných strázní.

Konečky prstů

Přejíždět konečky prstů
Po žebroví padajících listů
Křehkém jako hrudníky gotických dam
Z nichž se potichu oddroluje minulost
Jak z fresek s přemoudřelým Ježíškem
Ze země, kde se na nohy
Místo tlejícího listí
Lepí žhavý písek.

Konečky prstů hladit
Mrholivý vzduch
Neskutečný jako vzpomínky
Na višňový sad,
Do bíla oděnou dětskou lhostejnost
Snášející se shůry na těžkou zem
S nadějí na chvění lásky
A hrst křehkého štěstí
Rozplývající se na hrobech.