Dobřany

Santini 01 - Kladruby

Naproti Úhlavce, která stále plyne, on stále stojí. Jako cudný obr se snaží skrýt za prořídlé křoviny. Z románsky přísného a strohého těla se v bezmezné oddanosti ke Královně zvedá nebeská klenba pohlcující osm stěn světa a nesoucí trojsmyslnou korunu. Z Benediktovy číše vytéká had, zatímco on stále kráčí za světlem. Ač je kostel plný hvězd, je to Slunce, kdo v něm kreslí gotické vzkazy přítomným i budoucím.

Žiletky

Zjišťuji, že pořád ještě existuje "venku". Svět přežil, i když se tak dusil tmou. Je strašně veliký. A ostrý. Vítr rozřezává kůži. Světlo je ostré jako žiletky. Z očí mi tečou slzy a ukrývám se do stínů.

 

Atény na rozcestí mezi Evropou a ?

"... tací Řekové propadli nepopsatelnému duchovnímu úpadku, nic neumějí, církevním knihám, psaným starou řečtinou, nerozumějí - a přitom jsou nesnesitelně pyšní. Peněz, které mají, používají k vydržování lenošných mnichů, místo aby založili třeba jen jedinou malou školu." Václav Budovec z Budova, konec 16.stol.

Skoro před měsícem v Aténách. Ale to je celkem jedno. On je poslední dobou celý svět nějak píčou ke zdi. Do Atén se lítá přes Budapešť a aerolinky se už asi před dvěma lety rozhodly, že náramně ušetří na visačkách na kufry. Do poslední chvíle není úplně jisté, jestli se lidé, kterým ne tak úplně rozumím, uráčí přestat zhoršovat už tak dost špatné. Už podruhé tento rok toužím po nějakém tom krvavém pravicovém diktátorovi. Jak málo stačí ...

Čtu a čtu. Naštěstí vytrvali jen popeláři. Dlouhý autobus se prodírá v nesmyslných úhlech mezi horami odpadků. Večer je měkký až bavlněný. V moři střech žije jiný svět. Je také plný hran a špinavě bílý, ale aspoň v něm nejsou ty odpadky. Únavou jsem tak zpitomělý, že hraju ruskou ruletu s mořskými plody. Východ slunce v sobě nese stopy vzpomínek na zánik civilizace.

Ouzo a Vangelis se neodbytně vtírají na každém rohu. Řekové se tváří jakoby nic. A okolo nich se zatím rozpadá svět. Jenom pár starověkých ruin vzdoruje stařecké sešlosti okolního novověkého města. Diovi by z toho asi praskl čurák. Ale buď není, nebo se nechal pokřtít. Každopádně by se stejně nakonec zmohl jen na nějaké to poboření několika domů nebo rozdrcení jakési nesprávné oběti.

Želvám je to tak nějak jedno už od té doby, co se dozvěděly, že je Achilles stejně nedoběhne. Není divu, když to byl Řek. Aspoň že ten GIST je stále nesmírně půvabný nádor. Ale za to mohou spíš Japonci a Finové.

Fyzika a sex

Hodina mezi husou a čápem

Jsem přinucen mít volný víkend. Vstupuji do světa z odstínů zelené a nechávám tempranillo zbavit jej hran. Není to přece jenom tak. Ta stará chromá tlustá bába Annie už brzy umře a každou noc je třeba držet hlídku, aby svět neovládli slimáci. Ve světle lamp vilní hermafroditi na stuhu slizu zavěšují modrou kouli plnou děsu. Ale ta hodina nastává až další den. Začíná etymologickou křečí. Ne že bych nevěděl, co to je obrok a proč. Ale ty souvislosti Obroku a jeho kořenů mě bolí. A zbytek po hradu Čap sice není Čáp, ale stejně nevím, co to je. Minulost si pro sebe nechala všechno kromě všudypřítomného Jindřicha Berky z Dubé. Hodinový skok musí dřevěného válečníka přenést přes řadu roklí, kterým se tu říká doly. Je tu třeba Komáří důl sevřený Martinskými stěnami. A Husa sice vypadá jako husa, ale zase to není hrad. Dolů pak vede Kraví důl. Krávy v něm nejsou. Zato v něm voní řebříček a svízel.

Mušky v umyvadle 4

Tak dnes tam nebyly. Jenomže těžko říct, jestli to má nějakou hodnotu. Sice jsem včera nečural do umyvadla, jenomže jsem také přišel do práce o hodinu později. Musel bych někde zjistit, jaký mají tyhle mušky cirkadiánní rytmus. Ale to asi nikde nenajdu, když ani nevím, co jsou zač. Budu na to muset přijít sám. Tak to abych teď zase čural do umyvadla. Přitom bych ani příští týden nemusel, protože paní Vágnerová má dovolenou.