Z Čech až na opravdový konec světa 35 - São João de Tarouca

Kam Afonso Henriques přišel, tam něco udělal. Buď jako první nebo nejlépe. Nebo obojí. V São João de Tarouca položil v roce 1152 základní kámen prvního portugalského cisterciáckého kláštera Mosteiro de São João de Tarouca, poté co nakopal zadek Kastilcům u Trancosa. Románský kostel sice zůstal zachován, dokonce obohacen o barokní varhany a azulejos se svatým Bernardem v sudu vína, ale konvent už je v podstatně horším stavu než světské domky za Ponte Românica, mezi nimiž se o polednách opováží sem tam lajdat jen kočky, kozy, ovce a čupakabry.

Největší českej gauner podruhé

Komparační artefakt No. 4

Pokud jde o Plzeň a Božkov, těžko říct, kde začínala vesnice a kde končilo město. Ať to v těchto místech bylo tak nebo onak, z obou stran je to teď periferie.

Obludná příčina zděšení chrobáků mezi lesní jahodou a ploníkem obecným

Od Paloučku, který je příliš na očích na to, aby se mohl stát Hracím místečkem, je to jen co by špic k jahodám, které se již slabému zraku úspěšně skrývají, ale prozrazují se vůní připomínající dětství, ve kterém byly třikrát větší, a vzpomínky na nějž se nuceně vyhýbají těm, kteří zmizeli.

Vstříc melancholii šedé žluny a nezbednosti budníčků, pro všechny, pro které neplatí, že pro stromy nevidí mech, v hloubce, až kdesi u pat, navzdory nenávisti školáků vztyčuje se obyčejný ploník a další dělníci bez tváře.

Mezi nimi jako vždy pobíhají chrobáci. Dnes ale nelelkují a nemotají se od trsu k trsu, od stébla k stéblu. Dnes zuřivě uhánějí jediným směrem, oči plné děsu a otevřená ústa ucpaná němým křikem úzkostné agonie.

Vracím se v jejich stopách, abych našel Zlo, které vyděsilo i brouky obdané lesklým pancířem a zvyklé nacházet na svých cestách smrt. Neviděli však dosud s nebe sestoupiti na zem toho, jehož děsivý pohled slibuje zkázu a škřípění zubů.

Z Čech až na opravdový konec světa 34 - Lamego

Už byla řeč o tom, že Braga se nemůže dohodnout s Guimarãesem, jestli je důležitější být duchovním centrem anebo politickou kolébkou Portugalska. Věc je ještě složitější. Proti Guimarãesi totiž vznáší Lamego svůj nárok na to, být onou kolébkou Portugalska, protože právě tady se v roce 1139 konal první sněm, na němž byl Afonso Henriques prohlášen za prvního portugalského krále. Ale bohužel pro Lamego si všichni ostatní myslí, že důležitější je, kde se první král narodil a kde měl své první hlavní město. Složitější je to také s vínem. Snad proto, že Lamego leží až v bočním údolí a od samotné řeky Douro jej dělí asi 15 km, nebo protože historicky patřilo do provincie Beira Alta, nikoli Douro, nemůže dělat pravé portské víno. Těžko si představit jiné město, které by bylo hned dvakrát tak těžce uraženo. Aby si to aspoň vinaři nějak vynahradili, vyrábějí šumivé víno Raposeira, kterým samozřejmě porážejí Francouze ze Champagne na hlavu.

Místní Sé se táhne z doby románské do renesance, domorodci mají ve zvyku nekonečně dlouho postávat a bohapustě žvanit v portálu kdykoli spatří fotoaparát, ale že na jejich katedrále je obzvláště bizarním způsobem znázorněna felace, to je nechává chladnými.

Důležitější než Sé je ale asi Santuário de Nossa Senhora dos Remédios, ke kterému vede něco, co se nápadně podobá Bom Jesus do Monte u Bragy. Nemají u toho sice tak rozmařilou křížovou cestu, ale nahradili ji křepčícími trpaslíky. Možná je to vyobrazení toho prvního sněmu.

Ve městě je pak sice taky Castelo a u něj Capella de Nossa Senhora do Socorro, která údajně stojí na místě první místní katedrály, kterou dal roku 435 nazvat katedrálou jakýsi Idácio (a sám sebe pak hned zase prohlásil za biskupa). Zajímavější však je na protějším kopci stojící Igreja de Santa Cruz, který vskutku víru v ten svatý kříž podporuje pádnými argumenty.

Z Čech až na opravdový konec světa 33 - Parque Nacional da Peneda-Gerês 5 - Peneda 2, Rouças a Mezio

Z Penedy po vzoru zbožných poutníků možno vydati se dvěma směry. Buď směrem severním, který není bez nebezpečí pro četnost klekánic ve starém mlýně sídlících a z něj v doprovodu svých servantů domorodých na lov vyrážejících. Síla jejich nejen ve Španielích, ale i zde taková jest, že nemine den, aby někdo od nich zmordován nebyl, a kdo proklouznout chce do hor za mlýnem, fůrou svatých ostatků musí se obklopiti. Zem pak na sever od Penedy často mlžná bývá a ze středověku pochází. Nejeden příbytek kamenný při cestě se nachází, ze strachu před šlundrami těmi pekelnými obloukem jsme jej raději obešli. Zde pak také Pomazaný se ztrácí a vládu opět přebírají iberští bohové hor, lesů a luk, jejichž ruka tesá do kamene a zbarvuje život.

Cesta jižní zastavuje se v Rouças, odkud na obě strany svahy strmé se zvedají, podél jejichž kamenitých cest pod dozorem ještěrčího krále za halasu othopteří symphonie steaky rostou, ale bohužel si také kde sami chtějí chodí, což nahání strach téměř stejný jako blížící se klekání zahánějící stíny do údolí.

Konečně na hranici parku propadá se cesta do nepaměti lidské a odhaluje v ní děs z predátorů, zimy, hladu, deště, sucha i bratra, kterému vražda zdá se snadnější stavby vlastní kamenné kobky. A také se zde nalézá informační centrum Porta do Mezio, kde lze mimo jiné koupit mapu a místopisné informační materiály, takže by tudy rozumný cestovatel měl do parku přicházet, ne jej opouštět, aby si pak nepřipadal jako idiot.

Jak lze opustit Plzeň?

Nelze