Seattle 2016 - Morfologie Kurtovy etiopatogenese 02

Seattle 2016 - Morfologie Kurtovy etiopatogenese 01

O Poděbradech, syfilidě a Kolumbově lži

Kdo nezná Jiříka z Poděbrad je debil a ať jde do hajzlu!

Ale s Hynkem z Poděbrad je to už trochu složitější. A to hned z několika důvodů. Jednak protože to byl čtvrtý syn Jiříka z Poděbrad, ale na Wikipedii se píše, že třetí. Pak taky proto, že se vlastně nejmenoval Hynek, ale Jindřich jako jeho starší bratr. No a nakonec proto, že na rozdíl od táty nebyl král, tak kdo by ho znal. A král nebyl sice jednak proto, že byl až čtvrtý syn, ale hlavně proto, že už během života Jiříka čeští stavové Jiříkovi řekli, že jemu sice tu korunu dali, ale jeho synům teda ne. Nevím sice, jestli to bylo tím, že se nikdo z jeho synů nenarodil v "královském purpuru", nebo spíš tím, že prostě to měl jako "král dvojího lidu" s těmi svými stavy už od začátku těžké, ale konečným důsledkem bylo, že po smrti krále Jiříka ten spolek pletichářů dal korunu radši Polákovi než některému z Jiříkových synů. Ale Jiřík měl s Jagelloncem férovou dohodu a tak jeho synové aspoň zůstali mezi elitou společnosti. Takovej Hynek kupříkladu byl diplomat. Ale nejen to, taky spisovatel a překladatel. Pro finále tohoto textu je důležité zejména to, že přeložil Dekameron (nebo aspoň jeho části). A i ve své vlastní tvorbě se jím inspiroval. A v životě. A tak umřel na syfilis, jako první historicky známá česká osobnost. Píšou to všude.

Syfilis zná každý, i když ne každý ji měl. Teda dnes. Od 16. století až do doby antibiotik ji měl každý, kdo za něco stál. A dnes každý ví, že za to může Kolumbus, protože objevil Ameriku. Respektive jeho námořníci, kteří ji přivezli do Evropy. O tom neexistuje pochybnost. Pochybnosti jsou jen o tom, jestli ti námořníci šukali s ovcema, lamama, Indiánkama nebo Indiánama. Dnešní mikrobiologové tvrdí, že s nikým, protože v Americe lokální treponemy údajně nebyly venericky přenosné a tuto schopnost získaly až po transportu do Evropy (neví se jak, asi Boží trest).

Takže tohle všechno se ví. Jenže pozor:
Kolumbus se z Ameriky vrátil v roce 1493.
Hynek z Poděbrad zemřel (na tu syfilidu přivezenou Kolumbem) už v roce 1492.
Takže nutně muselo být něco jinak.

První možnost:

Ostatky Hynka z Poděbrad byly uloženy do hrobky dominikánského kláštera (jinde se zase píše, že františkánského, ale to sem teď nepatří) kdesi v Kladsku. Po nějaké době se ale klášter přestavoval a hrobka byla zrušena. Nikde není zmínky o tom, že by byla provedena pitva nebo že by byly ostatky uschovány někde jinde a později byly podrobeny vědecké expertíze. Zdá se tedy, že zprávy o Hynkově syfilidě se zakládají pouze na údajích kronikářů, tedy profesionálních fabulátorů, ne-li přímo lhářů. První teorie je tedy nasnadě: Hynek z Poděbrad vůbec syfilis neměl. Tato teorie je natolik vysoce pravděpodobná, logická a tak okatě se nabízí, že ji nutně musíme odmítnout, protože "všechno je jinak" a "sovy nejsou čím se zdají být".

Druhá možnost:

Podle mikrobiologických studií už v "předkolumbovské éře" existovaly treponemy, které ale byly málo virulentní, nezpůsobovaly epidemie a nebyly venericky přenosné. Mohl tedy mít Hynek z Poděbrad takovou "nevenerickou treponematózu"? Upozorňuji, že Hynek napsal například toto:

"Ó má najmilejší, krásná paní,
já sem se zapálil v tvém milování,
že hořiem právě jako v peci!
Prosím tvé milosti, rač se svléci
a lehnúti ke mně sem!
Pustím tě pryč přede dnem,
a ještě dobře před svítaním,
žeť já ty všecky přeraním,
ktož by tvé pověsti strážce byli,
žeť nic neustřehú, byť se zpadati měli,
a že budem zatiem kratochvíl míti,
jakž jedno sami budem chtíti.
Tu tepruv milost srovnáme s milostí,
a naobjímáme se do sytosti,
a budem veselé spolu ploditi,
i všecko, což sluší k milosti, pósobiti.
Nevzal bych za to jmění všeho světa,
budu-li tě míti vedlé svého boka!
Protož svlec se a lehni, mé utěšenie,
chceš-li, ať neumru ohněm pravého milovánie!"

Z těchto veršů je snad jasné, že autor si s tou paní nechtěl jen povídat nebo jí políbit ručku. Myslím, že se vyjádřil celkem konkrétně o tom, co chce s jakým jejím orgánem provozovat. A dle soudobých pramenů tak i zhusta činil. Bylo by tedy urážkou jeho básnického génia obviňovat ho z "nevenerické treponematózy".

Třetí možnost:

Další teorie se zakládá na tezi velkého myslitele Arnolda Judase Rimmera: "Věřit v Boha je absurdní. Já věřím v mimozemšťany". Myšlenka, že Hynka z Poděbrad unesli mimozemšťané a nakazili ho syfilidou, na rozdíl od předchozích dvou v sobě skutečně obsahuje zrno možné reality, které konečně může uspokojit otevřenou mysl.

Čtvrtá možnost:

Kolumbus neobjevil Ameriku, ale Američani objevili Evropu. Teda Američani tak úplně ne, protože kartograf Martin Waldseemüller pojmenoval nový kontinent podle křestního jména Ameriga Vespucciho ve své mapě Universalis Cosmographia až v roce 1507, kdy už byl Hynek dávno po smrti. Indiáni to také být nemohli, protože Kolumba ještě nepotkali, takže nevěděli, že žijí v Indii. Tak tedy Inkové, Aztékové, Navahové, Mohawkové nebo kdo se přeplavili přes oceán do Evropy a přímo nebo nepřímo nakazili Hynka z Poděbrad. Slabina této teorie je v tom, že Thor Heyerdahl nikdy plavbu z jakékoli části amerického dvojkontinentu až na středoevropský břeh Labe úspěšně neabsolvoval. 

Pátá možnost:

Zbývá už tedy jen jediná možnost. Ameriku neobjevil Kolumbus, ale už pár let před ním Hynek z Poděbrad. Jasným důkazem je jeho syfilida. Otázkou samozřejmě je, proč spisovatel jeho formátu nezanechal z této cesty žádný písemný záznam, ne-li přímo cestopis. Nasnadě jsou dvě vysvětlení. Jednak už mohl být stářím, cestováním a nemocemi (syfilidou!) Mistr natolik znaven, že nebyl schopen se tohoto úkolu zhostit, jednak mohl být jeho spis zničen nepřáteli z řad katolíků nebo kališníků (Hynek tajně konvertoval k jednuškům). Ať tak či tak, úmrtí Hynka z Poděbrad je jasným důkazem o primátu Čechů v kontaktu s "americkou" civilizací. Na pamět skutečného objevitele tohoto kontinentu by tedy Amerika měla být přejmenována na "Velké Čechy" nebo alespoň "Velké Poděbrady".

Zahnovo dědictví

Odkud přišli na Prácheň, to nevím, snad odkudsi ze Saska, jak bylo v našich Sudetech zvykem. Místní paměť sahá jen k rodině Johana Kryštofa a Alžběty, kteří měli mlýn. A mít tehdy v tomto kraji mlýn téměř samozřejmě znamenalo využívat ho i k broušení skla. Zaměstnance snad skoro ani nepotřebovali, protože měli patnáct dětí a na přelomu 17. a 18. století dětská práce ještě nikomu nevadila. A ty děti a jejich děti se rozprchly do světa alepoň od Holandska po Orient, kde se většinou dál živily rodinným uměním z Lužických hor. A na přelomu 19. a 20. století se jedno z těch dětí dětí (a možná ještě jednou dětí), Josef Alois Eduard, rozhodlo vrátit z Holandska do země předků, kde v Haidě kousek pod prácheňských hřbetem založilo brusírnu skla a rafinérii exportující své luxusní zboží inspirované antickými a ještě rafinovanějšími tvary do zemí, o kterých tehdy v Haidě leckdo ani neslyšel. Firma Bratří Zahnové přežila i obě světové války, ale nepřežila Benešovy dekrety. A nepomohl ani fakt, že se k německé národnosti tito Holanďané přihlásili pod nátlakem, což jim dosvědčili i jejich čeští dělníci, ani pročeské a protinacistické postoje doložené obchodními partnery a obchodním přidělencem velvyslanectví Československé republiky v Haagu. Z firmy Bratří Zahnové se stal majetek lidu s nic neříkajícím názvem a s jeho slávou se stalo to co s celou zemí. I přes to se ještě dnes orienťáci k běžeckým tréninkům scházejí "U Zahnů", ze kterých se však postupně během divokých devadesátých let a bůhvíčím způsobenou krizí ve sklářství tu méně, tu více nápadně vytrácel život, věci a nakonec i plot.

Klíčové události podruhé

Nebyl by to můj svět, kdyby podruhé skutečně bylo podruhé. Už proto, že ani poprvé nebylo poprvé, ale minimálně podruhé. Ale poprvé, kdy jsem tam spal s foťákem. Od té doby jsem se to párkrát pokusil zopakovat, ale vždycky se něco nějak netento. Jako třeba že ve dvě po půlnoci začala bouřka a hora vetřelce setřásla ze svého hřbetu. Až teď, když starý svět pomalu a nenápadně mizí jako ranní mlhy, když už i stará pajdavá Annie přestala mít zájem o svoji misku a jen ze zvědavosti si vleže nechala do pusy strčit v šunce zabalenou čokoládu, kterou nikdy předtím neměla, a zvěrolékař vyčítavě naznačil, že psi by ji jíst neměli, než jí dal injekci, tak až teď, když pajdavá Annie leží vedle svojí mámy, aspoň na pár chvil vystupuji z toho údolí zamrzlých stínů minulosti až nahoru, na ten malý špičatý kamenný plácek, kam se nevejde ani stan a který se na noc obaluje hvězdami, takže člověk musí doufat, že Ho nenasral, nebo aspoň že On nevládne bleskům, hromům a dešti. Každopádně On nasral mě, takže ani netrpím příliš velkou důvěrou v očekávání Jeho milosti. O to překvapivější je milosrdenství rozkoše, které předvedl se Sluncem a oblaky. Když udělá tohle, mám to i radši než když udělá duhu.

Ale nebyl by to On, kdyby po půlnoci nepřišel se žárlivou scénou kvůli rozkoši ukradené z jeho chlubně zbarveného nebe. Nejprve uzavřel vrchol hory do chladného mraku plného neviditelných vlhkých jehliček, aby pak ve dvě hodiny jako už nejednou zbičoval horu deštěm a větrem.

Ústup před nocí, horou, deštěm a větrem předznamenal konec léta. Předznamenal mé útěky na Ortel před rzí ze zašlých závitů jednoho odstínu šedi, natržený sval po všech těch kilometrech naběhaných během dvou týdnů cestou na Ortel a zpět, zotročení září úředníkem z Bruselu, i to že mi přestalo stát za to nalévat si alkohol do skleničky a uklízet po sobě vajgly. Nezbývá než znovu vylézt nahoru, mezi oblaka, a konečně zase přežít až do rána.

Mušky v umyvadle 11

Musím zjistit, jaký hmyz má v umyvadle Dr. Kř...k. Ten do něj totiž i kadí.

Mušky v umyvadle 10

Už tam zase jsou. I bez čurání.