pátek 29. prosince 2023

Mezi roky 2018 a 2023 se ztratila část Baskicka

Teda možná ne Španělsku, ale mně jo. A možná ne tak úplně celého Baskicka, ale Bilbaa určitě jo. Nevím, jestli zmizela mezi hmotou a světlem, které je také hmotou, takže to nedává smysl, světlem a mozkem, realitou a obskurní komůrkou, v drátu, v ebrietě nebo v etiketě, ale ani nevím, jestli původně vůbec existovala. Každopádně se dnes Bilbao skládá pouze z Bilboko Donejakue katedrala, která je gotickou školou, do které po svém ukřižování chodil Ježíš, ale protože mu nešla hra na varhany, tak byl učitelem zvaným Ždímák opakovaně trestán pomocí vlhké smrduté houby, ale nebylo to nic platné, protože nebyl schopen na varhany zahrát ani Kočka leze dírou, natož Vltavu, tak ho ukřižovali znova, protože co v nebi s takovým mizerným varhaníkem. Doteď musí koukat na ty varhany a nemůže jít ani do zahrady natrhat si citróny. To je ale jeho štěstí, protože tam by na něj mohl skočit chrlič. Včera jsem slyšel, že chrlič je vzácné zvíře, které žije v poušti ve Svaté zemi. Když se krmí kamením, sere pak gotický oblouk, a tak se využívá ke stavbě katedrál. Tahle katedrála už je ale hotová, tak ho asi už nekrmí. Mohl by tedy z hladu sežrat Ježíše, ale nevím, co by se z toho postavilo. Ale možná by si z toho chtěli něco postavit komunisté, kteří mají kostel o kus dál. Je to dost divné, co se tu děje s tím Ježíšem a s těmi komunisty. A vypadá to, že ten tygr, co mu Joaquín Lucarini musel postavit Tigresen eraikina bez chrliče, a tedy i bez oblouků, už toho má dost a vyřídí si to jak s těmi svatojakupčíky, tak s komunisty. Nebo aspoň s Guggenheimem. A to by bylo dobře.















středa 27. prosince 2023

Svatý Bartoloměj u Běšin okolo houby

Historie české sakrální architektury je vlastně úplně jednoduchá, pro školáky ideální, je to jako přes kopírák. Postaveno v gotickém slohu, požár (tady výjimečně ne kvůli husitům), barokní úpravy, zrušení dva roky před smrtí Josefa II., rozebráno na stavební materiál. Jenomže … jenomže k poznání svatého Bartoloměje vedou dvě cesty. Jedna okolo kříže, jedna okolo houby. Kdo zvolí sobě houbu, ocitne se v prostoru, který nedává smysl a do nějž portálem vchází z jedné strany strom, z druhé rozzuřená zeď zkřížená se želvou a hrochem. Nekonečná chvíle zhroucená v prostoru mezi portály spojujícími dva světy, které s naším nemají co dělat, ale chtěly by, hrozí překročiti délku trvání lidského života. Však kdož by s sebou růženec nosil, silnějším želvy se stává a ani zápas s ní nedal by mu ze světa sjíti.








 

úterý 26. prosince 2023

Když je po karnevalu,

 tak nemůžete najít vlastní barák, vidíte neexistující a mrtvé, tramvaje si pletou touhu s kanálem, nechtějí vás už ani na hřbitově, ale pokud jste cyklista, tak dostanete koláče.






















neděle 19. listopadu 2023

40 let

 Před čtyřiceti lety jsem za takových dnů stával u okna a díval se skrz provazy deště do těch šerých zahrad pod naším bytem. Okna tehdy ještě těsnila a ústřední topení v listopadu už hřálo, takže ani ty temné kouty v provlhlých keřích se nezdály tak chladné a nehostinné, jak ve skutečnosti byly. Svět za oknem, topící se v schikanederovském šeru, byl před těmi čtyřiceti lety tajemný, záhadný, snad i fantaskní, rozhodně ale ne beznadějný. Dnes je všechno jinak. Co jen se to s těmi roky stalo?

neděle 12. června 2022

sobota 19. února 2022

Komparační artefakt No. 4.2

Po šesti a půl letech je periferie stále periferií, Jarmila je nespíš pořád zavřená, i když se tím už nechlubí, a duha byla zkomprimována a rozporcována do konzerv, kapsiček a pytlů.




úterý 28. prosince 2021

Útěk ze Žluté ponorky (Kadiš jatom)

I.
Den jako každý jiný,
žádný hořící keř, žádný osel brnkající na lyru
Bylo to ráno, ráno … vlastně to byl šabat
Šestisté čtrnácté přikázání by mělo přikázat
zákaz umírání o šabatu,
smrt přece není žádná pikuach nefeš

II.
Kéž by v ní zůstaly aspoň nějaké ostrůvky minulosti,
na které by mohla utéct z děsu přítomnosti požírající světy,
jež byly žity a ona je nosila dále s sebou
ve svém čtvrtém rozměru
ve snech beze slov, ztracená ve své jinakosti
Snad za zavřenýma očima zase navštěvovala mrtvou schránku
a červenala se, když jí hladil ramena,
než poprvé zahlédla otvírání pečetí a nasedání jezdců proti černajícímu nebi
Anebo se možná zase viděla v bytě pod Horou,
v dobách než jej zavalil tau pískem z Konga
A snad při tom zapomněla,
že její rychlé nohy ztuhly a zkřehly,
ruce se jí třesou, nedokáže polykat a už nikdy nepromluví

III.
Když šla údolím stínu smrti, oči měla vyděšené jak raněná srna,
i když jsem byl s ní já a držel ji za ruku,
protože jsem ji opustil už dávno. I všichni ostatní
Oko vidí, ucho slyší a vše je krví,
potem a slzami zapisováno do knihy Toho,
který všechno způsobil

IV.
Jako odevzdaná a zešílevší květina
ve světě za údolím, kterým prošla, plna děsu
z tváří, na které nelze pohleděti,
posedlá zářící hlavou klíče v odemčeném okně,
setřásla svůj pel do korun borovic
s Hory zasvěcené rozmlouvání.