Přišel Adolf ze zámku?

V Dolní Lukavici je možné, i když by se to při letmém pohledu na mapu vůbec nemuselo tak jevit, poučit se o mnohém. Tak například o tom, že restituovat, zdědit, nebo nějaký něco zámek, může být pěkně na houby. 

 Taky lze seznati, že není trinita jako trinita. Ta místní je: Ježíš, Jan a mor.

 

 A kus za vsí je, hned za zdí poměrně nepěkného křesťanského hřbitova, velmi pěkný (asi protože už nepoužívaný) hřbitov židovský. Ten je tu prý aspoň od roku 1654. Tehdy tady umíralo tolik lidí, a teď tady chcíp pes.

Většina nápisů na náhrobních kamenech je v hebrejštině. Některé jsou ale latinkou. Jedan takový patřil nějakému Adolfovi. Lezla po něm housenka. Lezla tomu Adolfovi po "A". Tak je to taky Adolf. Jednou z ní bude pěknej punker.

Svaté Anně je zima

Pořejov míval i několik set obyvatel. Ale v polovině 20. století se nad ním čas rozletěl tak rychle, že už se dostal ke konci světa. Ruiny domů jsou už tak ruinovité, že ani nejsou malebné. Vlastně skoro ani nejsou vidět. Malé políčko barvínku je poslední známkou místa, kde snad stával kostel svatého Bartoloměje. Na vrchu nad mrtvou vesnicí se ještě snaží vzdorovat poutní kostel svaté Anny, se kterým Bůh ale už nic nechce mít. A o kus dál se čas zase řítí šíleným tempem ke konci světa.

Pan Vous

Bylo mu asi tak 23. A je to k nevíře, ale nejradši měl tohle:

Byl tak trochu nepatřičný - vážil asi sto kilo a jeho chlupatost svědčila pro původ člověka z opice. Já ho znal celkem málo, zhruba tak rok jsem měl tu čest být divákem na jeho dvouhodinových klaunských představeních v Šiklově cirkuse. Sem tam mi napsal nějaký krátký mail, za který by ho asi normální člověk zavrhnul:

"Nevíte, proč se každá hned rozčílí, když se jí zeptám jestli mi nedá?"

"Včera jsem se vrátil ze Zugspitze a našel jsem si tam bezva flek...budu kontrolovat budoucí jeptišky nastoupivší do kláštera jestli jsou ještě panny...za eura."

"No dneska sloužim se sestrou, která by určitě se mnou v jedno splynout klidně chtěla,.jenže je jí 45let, tak nevim - zas tolik to nežádám a charitativní instituce taky nejsem, 45 let je moc, jedině za peníze, ale těch moc také nemá. To fakt ne, jdu se raději najíst....tuta je už druhá tento týden, kterou odmítnu, dnes ráno jsem dal košem jedné z VOŠZ - nesplnila podmínky přijímacího řízení, mimo jiné z řad fyzických vlastností měla zadek jak tažnej kůň, k duševním se vyjadřovat nebudu ... jsem chudák."

"Už jste mi sehnal nějakou prsatou společnici na dvě hodiny denně.... s kterou nebudu muset chodit na kafe?"

"Navrhnete mi jako nejlepšího studenta fakulty? Třeba díky mému mravnímu potenciálu."

"Mam nového kandidáta na buzerování, je to kolega N. z Vaší nynější skupiny, přebral mi všechny holky na kolejích a i některý kluky."

"Prosím o prudkou devalvaci pana N., který by měl mít u Vás dnes ráno praktika, zdá se, že mě přebral další holku, to není přípustné."

"Děvčata říkala, že mi ho ušetří, abych mohl mít čím močit, tak jako doposud. Amputace je prý zbytečná, protože reálná situace, že bych můj pyj použil při souloži, je prý zcela vyloučená. V úvahu připadá spíš farmakoterapie či amputace jiných částí těla, popř. i substituce sexu vydatným jídlem."

"K té nafukovací kolegyni...no nevim , kolega ze střední školy ji měl a praskla pod ním, já mám o 30 kilo víc, takže nevim no ... musela by být z odolného materiálu."

"Řidičák jsem udělal, trochu sem poladil komisařce Boženu, tak mi to podepsala, jinak dnes jsem byl u kadeřnic, budu mít problém s návalem zájemkyň. Nevím co s tím, jako zkušený smilník byste mi mohl poradit."

"Dobrý večer, přeji Vše nejlepší k Vašemu svátku, zejména pak hodně úspěchů v sexuálním životě. Panu profesorovi sem nepsal, neboť mě zklamal, když jsem zjistil, že nemá žádného hada, který by ovládal umění orálního sexu."

"Jinak na Vaše praktika chodí jistá slečna X. Y., prosím o její velmi podrobné prověření v rámci znalostí a vyvození důsledků, důvodem je, že mi dnes odmítla dát a zaslouží si za to potrestat."

"Tu holku z přednášky, kterou mi nabízela A. B., jsem po 5 minutách hovoru a pozorování zamítl, ta nebyla ani na šukání, hrozný. Teď se mi rýsuje jiný vztah, ale je dost ošklivá a bez prsů, resp. mam větší - o dost, ale je hodná a ne úplně blbá, asi do toho půjdu, potřebuju už nějakou, kde to bude zadarmo."

"Zatím nic, žádná mě na vztah nechce, jen na sex, sem chudák..."

"Budu si na shánění holek na doučování i jiné sehnat jiného managera, Vám to vůbec nejde."

Aby bylo jasno, byl to kluk, který vlastně neměl rodinu. Staral se o sebe sám. Přes den chodil do školy a pak šel do práce. Dlouho jsem váhal, jestli zveřejnit tyto úryvky, protože by mohly být vykládány jako jeho dehonestace. Ale nakonec jsem usoudil, že tohle k němu patřilo. Tahle jeho věčná hra na něco, čím nebyl. Hra hodného kluka na úchyla. Hra, kterou bavil celou dobu své okolí, i když tím sám trpěl. V posledním mailu mi napsal tohle:

"Propagace mého jména se Vám vůbec nedaří, v úterý jdu na rande, ale se studentkou Přírod. fak. UK, tady nic..."

Doteď tomu moc nevěřím, stejně jako tomu, že ho chtěli vyhodit z fakulty, což psal ten samý den. Byl to jen jeho obvyklý mail, úchylný a padlý na hlavu. I když jsem, jako řada dalších, věděl o jeho těžkém životě, netušil jsem, že zrovna teď, když už se dostal ze dna tak daleko, rozejde se po kolejích vstříc přijíždějícímu vlaku. Byla to středa, kdy ten smutný klaun svůj nepatřičný život nesl středem kolejiště a neuhnul ani o píď, když na něj strojvůdce troubil. Napsal bych, že se mu statečně díval do očí, když se k němu tak rychle blížil, ale o tom pochybuju, protože měl 8 dioptrií.

Chtěl jsem, aby po něm aspoň něco zůstalo, když už jsem tomu nedokázal zabránit. Vím, že takhle vzpomínka na zesnulého vypadat asi nemá, ale takovýhle pan Vous byl. Sice ne uvnitř, ale navenek. A o to je to horší.

 

Skicy ze Španěl 19 - Córdoba 1

Comunidad autonóma: Andalucía
Provincia: Córdoba

Při vjezdu do města nic nenapovídá, že by to už bylo ONO. Nenápadné sešlé ulice "nového" města jsou podobně vyprahlé, nudné, bez paměti a bez naděje jako kdekoli jinde. Ale stačí přejít řeku Guadalquivir kolem rozpadlého maurského mlýnu, aby se člověk ocitl v úplně jiném světě. Ve světě největšího města římské Hispánie a v maurském srdci celého západního chalífátu. I pan Brouček by mohl závidět tento výlet do doby, kdy Córdoba měla tři tisíce škol, v al-Andalus bylo knihoven jako kdysi v Alexandrii, a emírové a chalífové vlažní ve víře naslouchali filosofům přizpůsobujícím řeckou filosofii islámu a naopak. Zejména ve srovnání s rytířskou Kastilií musí upoutat všudypřítomná jemnost, kterou ocení až stáří. Jemnost, která je patrná ve větvích stromů stejně jako v barvě kamene, v maurské čtvrti stejně jako v mozarábské nebo v Juderii, jejíž obyvatelé se ostatně v těch podivných mythických časech, kdy se Východ nepochopitelně propletl se Západem, stali víceméně rovnoprávnými občany. 

Od megalitů do gotiky a zase zpět

Mezi vlnami zlata probleskují plameny vlčích šamanů a pod akustickými kotrmelci neviditelného skřivana rozdává křepelka peníze. Ale Keltové mlčí. Byli-li to vůbec oni. Na mé severojižní otázky odpovídá jen všudypřítomný volnoběžný strnad. Gibona s Pegasem má za zahradní trpaslíky, ale ani oni mi nedokážou vysvětlit, na co potřebovali tak těžký kalendář.

Za serpentinami z opukových vesnic, které jsou příliš daleko od elektromagnetického oceánu, už dávno nejsou ani klarisky ani hradby. Z práce Petra Parléře (byl-li to vůbec on) zbyly jen zoufalé prsty vztažené v poslední křeči k Bohu, pro kterého pak už z dlaně pučely jen barokní bradavice. A jejich zvon přestal vzývat Pána, dospěl a rozlámal hradby dělníků, na jejichž ruiny se střemhlav vrhají rorýsi.

V závrati z hloubi několika staletí, která od sebe dělí jen deset minut, začíná nové dobrodružství ostrožky polní. Měl vidět, nebo měl být viděn? A nebyl to jeden z těch, kdo prozradili lidstvu, k čemu se dá použít velký a těžký klacek?

Skicy ze Španěl 18 - Toledo 5

Po všech těch stínech zahalujících přízraky minulosti je osvobozující zase bloudit klikatými, ale světlými uličkami starého maurského města, které se rozkládá za Puerta Nueva de Bisagra, která sice zvenku vypadá jak ze Střední Evropy, snad i kvůli tomu habsburskému erbu (Karel V. vůbec dal Španělsku dost na frak), ale zevnitř asi nikoho nenechá na pohybách o své maurské matce, stejně jako Iglesio de Santiago del Arrabal. Asi tu nežili lépe než v katedrále, ale stačil jim jejich dnešek. Je čas opustit rytířskou Kastilii a vydat se za nimi do Andalusie.

Skicy ze Španěl 17 - Toledo 4 - La Catedral Primada Santa María de Toledo

Je obrovská. Tak obrovská, že to ani není vidět, jak je sevřená těsnými uličkami starého města. I když se snaží ohromit stodvacetimetrovou věží a obrovskou kupolí, daleko více duši zasáhne (stejně jako v katedrále sv. Víta, Václava a Vojtěcha) drobnokresba posedlosti příběhy vyrytá ve vápenci, který se mění ve sloupy, stromy, květiny, zvířata i světce. Půvabné je i to, že do chrámu Božího lze vstoupit i skrz Puerta del Infierno.

 Ale pak se uvnitř stane něco divného. Náznaky mudéjarských motivů okolo kůru dávají tušit, jak to dopadne, když se královna paktuje s arcibiskupem za zády krále, který slíbil, že se s mešitou nic nestane. A ano, každá z těch asi dvaceti kaplí je krásná, ať už je modrá, černá, zlatá, mramorová nebo malovaná, gigantický oltář s tisícem postaviček je fascinující a celá ta reconquista vyřezaná do sedadel kůru vypadá nádherně ... ale ... asi není zdravé vidět to všechno takhle najednou pohromadě. Zejména to v dřevě vyřezané dobývání Granady vzbuzuje určité pochyby, které ještě umocňuje práce skvělých vitráží se světlem. Ano, ta práce je dokonalá, tak jak lze konečně od gotických mistrů čekat. Ale jako by přinášela příliš mnoho stínů, jako by nešlo o světlo útěchy a naděje, ale o stíny úzkosti a zoufalství. Nevím jestli to má něco společného s tou Puerta del Infierno, ale tady světlo nemluví o Boží milosti. Tady stíny vyprávějí o reconquistě, inkvizici a napoleonských válkách.