Bod tání Slovanů

 

Něco z Markéty

Stopa mezi Friedrichswaldem a Josefsthalem

Otta

Lednové mraky

Kolem se rozléhalo ticho. Bláto mlčky šlo svou cestou mezi poli. Následoval jsem ho, s kapucí na hlavě a červeným nosem. Proti nebi prosvítala chaotická hnízda strak. Minul jsem bílou královnu s chybějícím černým políčkem ukrytým v kabelce. Do lesa padala mlha. Havrani nechápavě postávali na poli mezi kalužemi. Beránek se marně rozhlížel a hledal ozvěnu své samomluvy. A pak se mraky rozeřvaly.

Hrrrrrrr! Táborrrrr!

Ono teda u nás se nedá jet skoro nikam, aby tam v minulosti nevkročila husitská noha a trochu si nezadrancovala, nezabořila a nic nezapálila. Ale tentokrát, tentokrát jedu až tam, kde náboženské vytržení dosáhlo svého vrcholu, kde se aspoň na krátkou dobu Písmo zhmotnilo takovým způsobem, že se to později líbilo i komunistům, tam kde bradatí kněží bez ornátů propadali hysterickým záchvatům jako za dob Saulových a rozsévali a často pak i sklízeli nenávist. Do města, ze kterého se šířila zkáza po celé zemi a které požíralo i své vlastní pikarty.

Aby toho nebylo dost, přijíždím do "města revoluce" z "města zrady", které se svými drobnými zradami doplazilo až do secesní pohodlnosti, a očekávám ozvěnu válečného pokřiku a smrtelného sténání, brázdy vymleté potoky krve a slz a černé stopy plamenů zaryté v kamenných svědcích apokalyptického očekávání.

A ono ne. Co přežilo z Tábora, hovoří spíše o dobromyslných měšťanostech, co měli vší té minulosti až dost a tak se raději začali věnovat květinám a barvám. A dokonce do svého města vpustili i renesanci. A za zády toho nejhustějšího řízka českých dějin dokonce postavili kostel Proměnění Páně na hoře Tábor, ve kterém je dost toho, co by ten přísňák s palcátem neváhal zbořit. I zapadlé uličky chudší části města dnes znají méně nenávisti a ohně než město zrady, kterému ani ukradený velbloud štěstí nepřinesl. Zatímco v Plzni ještě dnes leží nevybuchlé bomby, v táborské rule jsou akorát rudé granáty. Snad je nutné projít si vlastním údolím stínů, aby se krev obětí změnila v drahé kameny.

Santini 04 - Mladotice

 

 

V Mladoticích to Mistr a "jeho" opat stihli se vším všudy. Však to byl také jejich první společný projekt. Jako sloh románský vystřídala gotika a ta byla později nahrazena barokem, tak byla sv. Hedissa vystřídána sv. Kateřinou, která ale v době proměny Čech kacířských v Čechy svaté podlehla mariánskému kultu, který vtiskl mladotické Kapli Jména Panny Marie šestiboký tvar a nad zdvojené ionské pilastry šesticípou hvězdu (přece jen, přes to všechno, to byla dobrá židovka), které jsem ale neviděl, protože byl starosta zrovna na obědě. To je snad jediné omezení vyplývající z toho, že od plaského kláštera koupila obec Mladotice svou kapli za 110 zlatých a ta je teď na dvorku.

Kromě kaple však v obci převažuje architektura řekněme funkcionalistická nad barokně gotickou.