Kde končí ocel, tam začíná dřevo. Kde se neblyští sklo, tam pravdu zjevuje voda. Pln dychtivosti, oblečen od Křížového Buku a ověšen skly, kličkuji mezi plujícími oblaky. Kvůli tomuhle jsem sem přece letěl tu dálku. Kvůli čemu jinému? Mezi unavenými cedry přihlížím zvrhlému vábení jedné freye živící se oxidem uhličitým. Budu si muset pořídit kontaktní čočky. Bez brýlí ptáky nevidím a s nimi zase pořádně nevidím do hledáčku. Takže mi pořád padají z hlavy. A já nadávám jako špaček. Ale ten tu není.
