Pivo Rohozec se stále vaří. Ale ne v tomhle bývalém pivovaru před zámkem Hrubý Rohozec. Vaří se totiž v Malém Rohozci, který je kousek vedle.
Za železnou bránou a kamenným portálem je pak nádvoří, nad nímž si každý zrakem obdařený musí povšimnout pozdně gotické pavlače postavené v roce 1516. Nad ní je ještě jedna, která hrála ve filmu Vrah skrývá tvář. Asi je jasné, proč tam nehrála to pozdně gotická. A naopak také, proč je ta horní pavlač daleko méně fotografována. Obojí by vypadalo blbě.
S těmi pány je to hodně karmické. Tak třeba Vartenberkové přišli o Hrubý Rohozec tak, že Jan Jiří z Vartenberka byl venkoncem nepěkný člověk. A za to mu Bůh nebo Satan namluvil, že bude chytrá věc přidat se k odboji proti té zbabělé čůráčí hlavě Ferdinandovi II. Štýrskému. Sice si to rozmyslel už před Bílou Horou, takže bylo milostivě rozhodnuto, že se mu odpouští. Jenže Albrecht z Valdštejna byl jiného názoru, nebo přesněji řečeno líbil se mu sousedův majetek, a stejně mu všechno zkonfiskoval. Hrubý Rohozec přenechal Mikuláši Desfoursovi, protože ho měl rád on i císař Čůráčí hlava. O něco později jel Albrecht z Valdštejna do Chebu (teda on tam nejel z Valdštejna, on byl z Valdštejna) a tam ho zamordovala banda Irů, protože císař Čůráčí hlava už ho neměl rád. Desfoursům se pak na Hrubém Rohozci celkem dařilo. Až do 30. let 20. století, kdy zase Bůh nebo Satan našeptal Karlu Bedřichovi Desfoursovi pro jeho zhýralost, že bude dobré vstoupit do NSDAP a do wehrmachtu. A zpočátku se to i dobré zdálo. Jenomže pak přišel rok 1945 a stát se s jeho majetkem nemazal. Kdokoli si mohl vzít skoro cokoli. Takový byl stát tehdy hospodář a památkář.
Ale naštěstí ne všechno se ztratilo, a tak je dnes ukazována knihovna, obrazárna, jídelna, zelený pokoj, zbrojnice, modrý salon i pokoj hraběte Karla Bedřicha a tak. Ale zajímavější jsou tři jiné tuzemské zajímavosti. Jednak je to Kaple nejsvětější trojice, která působí dojmem performance jakési bizarní barokní black metalové kapely okupující varhany, které mají přesně 666 píšťal. To se pak není čemu divit.
Z takového místa nemůže cesta vést jinam než pod zem, do sklepů, které byly využívány jak jako sklady, tak jako vězení. Ano, vězni nebyli jenom na Bezdězi.
A duchovním vrcholem je pak půda, která slouží jako archiv loveckých trofejí. To jsou ti lovci. Něco se pohne a pic ho. Jestlipak se mu podaří i po tomhle znovu vstát z mrtvých? Jiné svaté ostatky tu nemají.
