Přítomnost je slepá jak starověcí poražení
A zítřek děsí svou touhou stát se včerejškem
Ve kterém je jen mlha a tma
Kterou nezastaví ani zimní slunovrat
Slunce už se vracet nehodlá
Ze msty nechá nás tu s posledním vratičem
Vykvetlým na konci října
Mám švindl v hlavě
A mísou se nikdy nestanu
Přesto je příliš brzo připojit se k pochodu
Svatých a zbraně odevzdat armádě mohelů
Když dosud neslyšel jsem hlas z hořícího keře
Řev motýla ani údery Nezrozeného
Neslyšel jsem dosud odpovědi na své otázky
Které jsem nepoložil a ani nikdy nepoložím
