Teda spíš z blátiště, protože to je význam jména Brniště. Bláto je totiž dle etymologie ve skutečnosti Brno. Vezmeme-li dále v úvahu, že hradiště je předchůdcem hradu, je zřejmé, že Brniště je předchůdcem Brna. V tom případě mi pak není jasné, proč ti blátotlačkové z Brna tak houfně migrují do Prahy, místo aby se vrátili do Brniště. Nebo možná ještě lépe do Brenné. Uvážíme-li, že jak Brniště, tak Brno jsou rodu středního, zatímco Brenná rodu ženského, nemůžeme nedojít k závěru, že Brenná je matkou či pramatkou a Brniště a Brno její dítka. Alternativní hypotézou, nabízenou mluvčími generace Z, je nebinární, nikoli dětská povaha středního rodu zmíněných sídel. Což by také leccos vysvětlovalo.
Leccos ano, ale leccos taky ne. Kupříkladu ne impuls k této cestě, neboť na jejím počátku stálo křivkovité vábení, jemuž, podobně jako svodům bludiček, nelze odolati. Vábení takové vyvolává v mladících i mužích veškerého věku takové puzení, že ani zjevení symbolizující nadcházející potupu a chátrání těla nedokáže je z nastoupené cesty svésti.
Ba ani pila při okraji blátiště nenavrátí rozum puzenému, ač též demonstruje zchátralost časem a ve středu jejím pro výstrahu je vztyčen kříž, který však pohříchu tuze podobá se pouhé funkční konstrukci zabraňující rozpadu.
A právě tak jest muži takovému, puzením zcela zpitomělému, dostati se do velké nicoty, tedy do Velenic. Název vsi mohl by být odvozen od Velena, to byl ten připitomělý princ, co když ležel s Večernicí v posteli, tak místo aby tam s ní dělal ty věci, co jsem chtěl v předškolním věku se Šafránkovou dělat já, šel radši osvobodit Mrakomora, z čehož pak byly akorát problémy, nejen špatné počasí. Takže je pravděpodobnější, že název tohoto sídla je odvozen od slov „velký“ a „nic“. Z koncového „-e“ pak vyplývá, že může jít buď o singulár rodu ženského, nebo o plurál. Přestože se běžně používá toto jméno ve formě plurálu, z logického hlediska jde o zjevný nesmysl. Znamenalo by to totiž, že těch „velkých nic“ je více, což je samozřejmě blbost. Nicota pohltí všechno. Je to tedy femininum, ta Velenice, míněno Velká Nicota.
Avšak ve Velenicích není nic. Totiž, je tam něco (ach ten nešťastný český dvojitý zápor). Je tam jeskyně a v ní srocení lidu. Při bližším ohledání je zjevné, že někdo nese tu křížovou podpěru z pily. Lépe řečeno, asi ji nese do té pily, aby tam nespadl strop. A někdo někomu dává nějakou knihu, asi nějaký tesařský manuál. A někdo se tam modlí, což na pile nedává smysl. Smysl výjevu objasní až vedlejší jeskyně, ve které je Boží hrob. Prázdný. Samozřejmě že je prázdný, když jsou Velikonoce. Teda aspoň pokud ty visící předměty jsou kraslice, a ne varlata lehkomyslníků, kteří podlehli vábení bludičky v močálu, totiž v blátišti.
