Merbotonis villa vznikla ve 13. století, ale dnes je již věk sociálních sítí a vsi vládne Saul Plevel, který v mládí zbohatl díky travičství a nyní své statky rozmnožuje zotročováním pocestných, které ve svých četných vitrážnických dílnách zavírá a pracovní tempo jim určuje foukáním do euphonia v punkovém rytmu. Aby se otroci neoddávali lenivému snění o chladivé lázni, nechal vypustiti obecní koupaliště. Přístup do kaple sv. Kateřiny je jim taktéž odepřen, aby nehledali spásu ani v nebi, ani na přilehlém hřbitově, ale smířeni byli se svým bytím pozemským. Též škola, nedaleko kaple situovaná, je jim zapovězena, neb massa Plevel vzdělání má za jinovou deviaci. Že za jeho panování již není ve vsi sedm hostinců jako před sto lety, původ má v témže jeho sklonu, neboť věřiti náchylen je, že sklo neexistuje, a nechce, aby otroci bryndali pivo po stole z neexistujících sklenic.
Jedinou cestou za svobodou je Röslerova stezka, po níž tajně projíti lze, mezi staveními a soukromými svatyněmi vesnického lidu dosud svobodného, do milosrdných stínů mezi lány až ke Zvonkovému kameni, kam již moc Plevelova nesahá, neboť zde vládnou trpaslíci žijící v okolních roklích, kteří mají více zlata než Plevel skla a ani zaříkávání ni troubení na euphonium nic s nimi nezmůže.
Říše jejich sahá až na Strážný vrch, kde končí uhelné šachty a uprchlým otrokům trpaslíky klobouky jsou rozdávány, aby z nich zase pocestní se stali, kteří volně kráčeti mohou mezi dlouhými lány, z troubení, skla ani Švédů ničeho si nedělajíce.
Jaký pak div, že víly, útlé a ze subtilní materie bytosti, do závoje z mlh a par se zahalily a přes Strážný vrch až do nedalekého Havraní odešly, aby zvukem malphonia ve svém tanci nadále rušeny nebyly.
