Jdeme a jdeme. Přes hory a důl. Přes jezírka a kuželkářskou dráhu skrytou ve křoví. A zámeček, který uprostřed pustiny zešílel a rozpadnul se. Jdeme, protože hledáme Fichtenbach. Hledáme sklárny a mlýny. Někde tady byly. Byly a žily, než je postupně zničily Benešovy dekrety, železná opona a kopřivy. Zůstala rota. Jdeme dovnitř, nevím proč. A nevím, koho to napadlo. V šeru a prachu až příliš ožívá minulost a to, co se nikdy nestalo. První setkání se smrtelným hříchem vhání do uší krev. Jdeme od dveří ke dveřím a snažíme se neslyšet cizí zvuky. Snažíme se nemyslet na vlastní pošetilost. Příběh ještě neskončil. On je někde venku a hledá.
