Jihovýchodním směrem od Strážného vrchu měli kdysi svůj hrad havrani a žili zde v míru se svým zvířecím bohem. Ale když na jejich hrad přijel v roce 1778 císař Josef II., místo havraního hradu tu stálo asi patnáct domků a nikdo mu neuměl vysvětlit, kam se poděli ti havrani. Ještě někdy v době, kdy se jeden Rakušan pokoušel v mnichovské pivnici o puč, v Rabensteinu bylo asi osmnáct domů, trafika, rybníček, chmelnice a dobrovolní hasiči. Pivnici tu měli taky, ale o pučení zmínky nejsou, snad proto, že se jmenovala Zum Guten Ruh. V té bídě se mezi těmi pár lesními dělníky, dřevorubci, uhlíři, pastevci a přadlenami přesto narodil jeden lékař a jeden přírodovec. A i když tu byl život tak těžký a drsný, odešli všichni až v roce 1946, stejně jako ostatní. Nakonec tu zbyl jen švýcarský pastýř, který pro družstvo pásl ovce. Žil tu sám, s ovcemi a s navrátivším se zvířecím bohem. Tomu už dnes dělají společnost jen víly uprchlé z Merboltic.
