Z Čech až na opravdový konec světa 2 - Lisabon 1 - Baixa a Alfama

"Hlavním z portugalských měst je Lisabon. V okruhu pěti mil kolem něho dostává králův bratr veliký desátek z vína, jež mu, dobré a vykvašené, bývá odevzdáváno v den sv. Jana Křtitele. Kdo nedá víno, zaplatí místo něho mnoho peněz."

Důvod, proč je Václav Šašek z Bířkova v případě Lisabonu tak stručný, je že v něm nebyl. Jednak o tom svědčí trasa zanesená v mapě v jeho "Deníku o jízdě a putování pana Lva z Rožmitálu a z Blatné z Čech až na konec světa", jednak by jistě nevynechal popis všech rytířských turnajů, kterých se české poselstvo zúčastnilo, výčet svatých ostatků, které mu bylo spatřiti, ani zprávu o mostech takových, že podobné nikde jinde neviděl. Nicméně v případě Lisabonu lze jeho průvodcovské služby oželet, protože jeho putování se odehrálo ještě předtím, než Lisabon rozkvetl zlatem z drancované Ameriky a předtím, než jeho tvář zjizvilo mohutné zemětřesení.

Avenida da Liberdade hledá kompromis mezi hřměním motorů, stíny palem, klidem laviček a leskem výloh přežívajících obchodů. Narušení této křehké rovnováhy a nenápadné odbočení může vést až na dno.

Jistěji se svými pravými úhly nad troskami minulosti rozkročila Baixa. Byly to doby, kdy stačilo mít odvahu a něco chtít. Dnes už jsou domy k smrti unavené a z jejich tváří se olupuje make-up z azulejos. A to téměř až k břehům Tejo na na renesančně racionální a klasicistní náměstí, po kterém tekla královská krev a z jehož královského paláce dnes zbývají jen schody sestupující do vody.

Racionalita sem, racionalita tam, zemětřesení na žádné pravé úhly nehraje, takže trochu dál od vody Lisabon připomíná trojrozměrnou pomuchlanou šachovnici. Takovou, kde jsou čtvrti ne vedle sebe, ale nad sebou, takže třeba ze čtvrti Baixa se lze do Chiado dostat výtahem. Výtah Elevador de Santa Justa sice na první pohled vypadá jen jako nějaká obyčejná plechová rozhledna, ale když touto katedrálou gotické fyziky vyjedete nahoru, octnete se nejen v jiné čtvrti, ale i v cizím domě.

Anebo připomíná horskou dráhu. Horskou dráhu časem, po níž žlutá tramvaj sbližuje Marquese de Pombala s Maury stavějícími hradby Castelo do São Jorge, které byly tak krásně zrekonstruované, že vypadají jako filmová kulisa. Samozřejmě před tou rekonstrukcí bylo nejprve třeba vyhnat ty Maury. O to se ve 12. století postaral král Afonso Henriques, který nabídl anglickým a francouzským křižákům, aby si cestou do Jeruzaléma udělali takovou menší rabovací odbočku. Ti neváhali, pozabíjeli jak místní muslimy, tak křesťany, podřízli biskupa, odvezli co se dalo, a Afonso Henriques tu má dnes sochu. Maurský hrad se změnil v kulisu, mešita prodělala metamorfózu v románskou katedrálu Sé.

 

 

Pro trochu autentičnosti je tak třeba se vyčurat pod hradní zeď, sejít do přilehlé čtvrti Santa Cruz, anebo ještě lépe, proklopýtat středověkými uličkami Santa Cruz až do Alfamy. Tady se totiž něco stalo. Neví se kdo, ale určitě někdo moc starý a pohanský takovým tím orientálním způsobem, pod hradem kus města chytil a zauzlil, takže v Alfamě nikdo neví, kam jaká ulička vede, a otvírají se tu okna do minulosti s malinkými krámky zelinářů a pobíhajícími polonahými kudrnatými dětmi.

 

 

A mezi tím vším se zuřivé ryby prodírají sytými barvami květin a dalších motivů azulejos, ale i mezi skvrnami a cáry dnešních dní, které ani tolik nevydrží, ani se nedají omývat.

 

Z Čech až na opravdový konec světa 1 - Z Bruselu do Lisabonu

"Potom jsme přijeli do Bruselu, města vzdáleného od Muchelna čtyři míle. Je to hlavní město brabantské, a zastihli jsme tam vévodu burgundského."

Pan Lev se svou družinou dorazil do Bruselu po dlouhém putování německými zeměmi a strávil v něm osmnáct dní, během nichž se (a zejména tehdejší český Chuck Norris Jan Žehrovský) účastnil turnajů a hostin. Obého se osobně účastnil i Václav Šašek z Bířkova:
"Když jsme se chytili do křížku, po prvé jsem ho povalil na zem. Když však vévoda poručil, abych se s ním utkal ještě jednou, padl jsem na zem tak prudce, že jsem mohl ducha vypustiti. Po tomto zápase dal vévoda přinésti víno a cukroví. Bylo pak ho po zemi rozsypáno jistě za několik zlatých. Mně však nabízely vévodkyně tolik vína, že jsem se jenom stěží dostal domů, protože jsem se opil."

Pan Pulgar přiletěl do Bruselu z Prahy a strávil tam jen pár hodin. Na letišti žádného vévodu nezastihl, nikoho na zem nepovalil, ba ani ducha nevypustil, ale opil se taky:

Brusel za určitých okolností zní jako Brazílie. Hodiny míjejí a vzduch se nechává převážet neúnavnými eskalátory. A my zatím v těle skleněného pavouka žijeme z růžového vína. Tahle pavoukova noha už dávno odumřela a šerem pluje uklízečka za zpěvu svého univerzálního vozíku. Evropa se dusí deštěm. A zmatenými sny stávkujících přenašečů zavazadel o BMW. Hodiny a hodiny a hodiny. Čas mě připravuje o soucit a toužím po Velkém Kapitalistovi a jeho poskocích.

Stávkokazi nakonec celou situaci zachránili, takže nakonec přece jen pan Pulgar dorazil do malého hotelu a ještě menšího pokoje, ve kterém se vzduch nehýbal a ve kterém se sbíhaly zvuky smilstva snad ze všech okolních pokojů. Na druhou stranu, cena nebyla nekřesťanská a v tomto pokoji se pan Pulgar poprvé setkal s portugalskými azulejos.

Z Čech až na opravdový konec světa 0 - Úvod

Nejsem sice Václav Šašek z Bířkova, ale zato jsem dost často za šaška. A v souladu s tím jsem se rozhodl, že bych mohl, podobně jako on, putovat z Čech až na konec světa. Samozřejmě že jen podobně. Jednak pan Lev už nežije, jednak nemám tolik času, no a konečně už jsem také věděl, že Václav Šašek udělal chybu. A tak všechno nakonec proběhlo i dopadlo trochu jinak. Ale o tom až později ...

"Léta vykoupení našeho tisícího čtyrstého šedesátého pátého, toho dne, který následuje po svátku svaté Kateřiny panny, vydal se pan Lev na cestu. První noc strávil v Plzni. Vyzpovídal se tam s celou družinou ze svých hříchů."

No, pan Pulgar vyrazil na konci léta roku 2011. Po jakém svátku, to neví, protože z různých důvodů svátky neslaví. První noc taky strávil v Plzni - kde jinde taky, když tam bydlí. A na zpověď nedošlo, protože pan Pulgar nemá družinu. O hříchách nemluvě.

Další spočinutí Krista

I On musí občas slézt dolů a protáhnout se

Hujá Kropna - Kapitola 10.

HLAVSA GEGE

Kapitoly

svědectví

o myšlenkách a pravdách

VELKÉHO KROPNY

čili

KROPNA

To vyslovil za nás

pročež

HUJÁ KROPNA

------------------------------------------------------

ČÁST DRUHÁ

 

TAK PRAVIL VELKÝ KROPNA

 

Po-poko-pokora

Ve-veli-veliký

VELIKÝ KROPNO

HUJÁ

HU-HUJA-HUJÁ

JUCHACHA JUCH!

------------------------------------------------------

 Kapitola 10.

Stručná stupidologie

1                    HUJÁ HUJÁ, pravím vám. Pitomci jsou jako voda mořská, kteráž co zalije, svou hořkostí zhubí. Když, jak již v Bibli je pravíno, Adam a Eva byli vyhnáni ze zahrady EDEN, ptactvo nebeské dál do zahrady zalétalo a zákazu nemaje, volně ze stromu poznání pojídalo. I dostala se pak semena na zemi a my dnes nevíme, kterak ten strom vyhlíží a jakéž jest ovoce jeho. Dopřávejme tedy všemu, co klíčí, vody studniční a chraňme před žlučovou hořkostí mořskou. A ježto chránit znamená vědět před čím, popíši vám pitomce ve všech různostech podob jejich.

2                    Sami pitomci dělí se na mladé a staré. Mladí starým vyčítají, že jim svět nedobře přichystali, jsouce velmi prudcí ve své netrpělivosti brát si z práv dospělosti, bez chuti platit povinnostmi. Staří pak mladým vyčítají, že nemají ve vážnosti jejich zkušenost a zásluhy, které staví nad moudrost, nevidíce, že jejich lpění na povinnostech vyplývá z toho, že na užívání práv jim chybí dost sil.

3                    Přesnější dělení, skutečně přehledné, musí mít systém a popis znaků. Člověk sám sobě přiřkl název Homo sapiens sapiens – moudrý, což neodpovídá pravdě. Správnější se mi zdá být název Člověk obecný – Homo vulgaris. Abychom vzdali hold zatracenému dělení světa na třídy, budeme v tomto dělení, už dříve v biologii uplatněném, pokračovat s tím, že svůj zájem věnujeme třídě pitomců. I když vox populi tvrdí, že pitomci jsou pěkná čeleď, ve skutečnosti se dělí na čeledi tři: Idiolatrea-samolibci, Asapinea-prosťáčkovci a Inaptacea-tupounovití.

4                    Dělení čeledí podle druhů se stručnou charakteristikou:

IDIOLATREA – samolibci

a)                          Žvanivci – Egolalis: mají spoustu řečí, ve kterých vyzdvihují sebe a své znalosti a skutky, rádi se staví neomylnými za pomoci frází a předstírání

b)                          Nedůtklivci – Impatetis: jakékoli projevené pochyby o svých kvalitách pokládají za projev osobního nepřátelství a nezapomenou se pomstít, až se najde příležitost, a tu dovedou hledat vytrvale a důsledně.

c)                          Povýšenci – Arogantis: všechny ve svém okolí pokládají za nevzdělance, omezence a hlupáky a názory jejich okolí je popuzují a urážejí, pročež se snaží od okolí viditelně odlišovat např.oděvem, typem auta a pod.

d)                          Opičiví – Troglodytes: vynikají přizpůsobivostí všemu módnímu, a to jak v oblečení, tak v názorech a politické příslušnosti a svoji přizpůsobivost nazývají pragmatickou operativností.

ASAPINEA – prosťáčkovci

a)                      Neználci – Analfabetis: jejich mozek trpí neschopností přijímat informace a poznatky, což si Neználci nepřipouštějí jako vadu, ale prosazují jako přednost „selského rozumu“. Velmi častí, hlavně v pokřížených formách.

b)                      Neústupní – Ignoratis: odmítají jakékoli poznatky a informace z důvodu duševní lenosti. Velmi častí v kombinaci s manuální a fyzickou zdatností.

c)                      Všežraví – Isophagus: žijí v přesvědčení, že co snědí a vypijí, to jim nikdo nevezme a neuvědomují si, že snědené z nich opět vyjde v podobě jejich názoru. Opory tržní společnosti.

d)                      Dutolebí – Cavicefalus: nechají si namluvit kdejakou pitomost a lež a mají dojem, že se jim dostalo poznání a vědění. Sebejistotu získávají tím, že se přimknou k nejhalasnějším z čeledi Samolibců. Opora všech totalit.

e)                      Vlézaví – Rectomicus: jsou ochotni pro uskutečnění svých osobních momentálních materiálních zájmů jakékoli podlézavosti a podlosti. Sami sebe hodnotí podle dosažených statků a poct. Opora všech šéfů.

INAPTACEA – tupounovití

a)                     Důrazní – Rasantus: i když, vzhledem ke své neznalosti věcí, nemají předpoklad o něčem rozhodovat, rozhodují rádi, často a zcela neústupně. Vhodní jako drábové a revizoři.

b)                     Vnucovači – Agresivus: je jim jedno, co prosazují, hlavně když to prosazují dostatečně tvrdě a pokud možno k něčí škodě a mají k tomu nějaký prápor nebo symbol. IQ nemívají větší než nočník.

c)                     Odporňousi – Impudicus: pokládají za projev nefalšované upřímnosti a otevřenosti všechny druhy hulvátství a oplzlosti, kterými se snaží demostrovat svou nekonvenčnost. Jejich výskyt je široký, od restaurací „lidovek“ až na velké šéfy.

5                    Každý HLAVSA má doporučeno spolehlivě rozeznávat všechny druhy pitomosti, a to zejména u sebe samého a smát se jim opravdově a nahlas.

HUJÁ KROPNA !

--------------------------------------------------

(c) 1992 - Milota Beneš

Skicy ze Španěl 28 - Z Andalusie zpět do Katalanie

Boabdil se nemohl spolehnout na vlastní poddané. A vykašlali se na něj v Maroku, Egyptě i Turecku. Sedm měsíců byl v Granadě obléhán již nezastavitelnými Reyes Católicos, než kapituloval. Ti toho roku 1492 kromě dobytí Granady stihli ještě objevit Ameriku a vydat edikt o vypovězení židů ze země. Když Boabdil opouštěl Granadu do exilu a nebylo mu nejlíp, jeho vlastní matka se rozhodla dokázat, že žena dokáže říct to pravé v tu pravou chvíli: "Neroň zženštile slzy nad něčím, co jsi nedokázal bránit jako muž". No, doufám, že té osobě dal v těch kopcích, které jsou teď geometricky posety keříky, kterých se zbytky Evropou zbídačených zemědělců drží zuby nehty, srazit hlavu. Úcta k rodičům je jedna věc, spravedlnost druhá.

Boabdil se zastavil až v Alpujarrasu, já až v Torredembarře. Kromě katalánské vlajky tu mají především absenci davů, podivné symboly a chladivou vodu. Co víc si po tom všem může člověk ještě přát?

Skicy ze Španěl 27 - Granada 6 - Alhambra 4

Je to divná věc. Někomu se může stát, ve všem tom shonu, horku a vůbec, že projde z temných Baňos Reales do Portica del Partal s Torre de las Damas a dostane se do ráje. Tedy do ráje na zemi, který představují v očích Maurů palácové zahrady Generalife - ornamentální architektura zeleně, vody, okrasných rybek a stínů. Problém je, že tohle jsou "pouze" Jardines del Portal, zatímco zahrady Generalife jsou až o pěkný kus dál. No a ten někdo si to celé asi nějak popletl nebo se to popletlo samo, takže něco bylo někde jinde a možná i někdy jindy. A sice těžko po těch třech letech soudit, ale vypadá to, že ten někdo do ráje nedošel. Místo toho zase obrátil pozornost k malým věcem tohoto světa a opustil sídlo posledních maurských vládců v Andalusii stejně předčasně jako poslední granadský emír Muhammad XII. zvaný Boabdil.