Boabdil se nemohl spolehnout na vlastní poddané. A vykašlali se na něj v Maroku, Egyptě i Turecku. Sedm měsíců byl v Granadě obléhán již nezastavitelnými Reyes Católicos, než kapituloval. Ti toho roku 1492 kromě dobytí Granady stihli ještě objevit Ameriku a vydat edikt o vypovězení židů ze země. Když Boabdil opouštěl Granadu do exilu a nebylo mu nejlíp, jeho vlastní matka se rozhodla dokázat, že žena dokáže říct to pravé v tu pravou chvíli: "Neroň zženštile slzy nad něčím, co jsi nedokázal bránit jako muž". No, doufám, že té osobě dal v těch kopcích, které jsou teď geometricky posety keříky, kterých se zbytky Evropou zbídačených zemědělců drží zuby nehty, srazit hlavu. Úcta k rodičům je jedna věc, spravedlnost druhá.
Boabdil se zastavil až v Alpujarrasu, já až v Torredembarře. Kromě katalánské vlajky tu mají především absenci davů, podivné symboly a chladivou vodu. Co víc si po tom všem může člověk ještě přát?
.jpg)
.jpg)
.jpg)
