Tehdy obaly na "vnitřnosti" počítačů nebyly pouhé krabice, které měly něco držet pohromadě a chránit to před prachem. Byly to doby, kdy každý typ počítače byl esteticky plnohodnotným jedincem. Výrobci klávesnic se nebáli experimentovat a designéři neváhali s použitím reliéfního písma. Byly to doby, kdy 64 kB RAM nám připadalo docela dost a nahrávání programů z kazetového magnetofonu bylo moderní, nikoli muzeální. Byly to doby, kdy diskety byly jen pro fajnové lidi a tak se vymyslelo TURBO, aby to nahrávání z magnetofonu netrvalo desítky minut, ale minuty. A býval to adrenalin, když jsme čekali, kdy se nahrávání z cizí kazety přeruší, přestože jsme na magnetofonu téměř leželi. Byly to doby, kdy Microsoft byl znám leda tak v souvislosti s hrou River Raid, a kdy se zdály konce třídních bojů mezi Atari a Sinclairem v nedohlednu. A kdy nám stroje se jmény jako Schneider nebo Sharp, jejichž vzhled jsme znali z katalogů, připadaly jako záhadní exoti. Myši sloužily jen ke strašení spolužaček, zato jsme měli "Zábavné klacíky" a místo monitorů nám stačily staré černobílé televize.
No, možná to tak úplně nebylo, ale tak nějak si to pamatuji.
No, možná to tak úplně nebylo, ale tak nějak si to pamatuji.
