Ranní mlhy už jsou husté jako hleny opilců odplivujících si za svítání před hospodou, ve které usnuli krátce po půlnoci. Lepí se na tělo a pronikají nejen skrz hrubší a hrubší oblečení, ale i přes kůži do útrob, které potahují pavučinou strachu. Z pozdně letních vůní se stalo tíživé kadidlo studených, prázdných, a močí a plísní zvlhlých domovů bezejmenných literárních mrzáků. A svět uniká do šedé neurčitosti neznáma.
