Po víkendu stráveném v práci a skoro bez jídla mě ráno Google informoval svým novým motivem o prvním podzimním dni. Nějak mi přišlo líto, že jsem kvůli práci a její následné kompenzaci přišel o okamžik, kdy podzimní vítr z holých polí ze Sudet definitivně odfoukl babí léto na jih za vlaštovkami. A tak, abych zachytil aspoň něco z toho prvního dne barevných změn, šel jsem dnes domů pěšky. Přes Radbuzu zpěněnou v tišinách, mezi zahrádkami měšťanů v teplákách s molitanem v kapsách přišitých na kolena, okolo hnisajících heren a podél tramvajového pásu. Ve výloze květinářství jsem se dozvěděl, že má svátek Darina. Darina byla holka, se kterou jsem chodil do mateřské školy, možná i do první třídy základní školy, dál už určitě ne. Vlastně jsme se ani neznali, jen jsme věděli, že existujeme. Jen z doslechu vím, že někdy (v tom věku, kdy se takové věci dělávají), byla třídní Miss. Párkrát jsem ji viděl jet na koni. No a pak už vím jen to, že umřela. Když mi bylo asi dvacet. Ne při autonehodě, ne na předávkování drogami, ani sebevražda to nebyla. Karcinom tlustého střeva, nejspíš hereditární. Otevřeli a zavřeli, pak už jen umírala. Myslím, že byla první.
