HLAVSA GEGE
Kapitoly
svědectví
o myšlenkách a pravdách
VELKÉHO KROPNY
čili
KROPNA
To vyslovil za nás
pročež
HUJÁ KROPNA
------------------------------------------------------
ČÁST DRUHÁ
TAK PRAVIL VELKÝ KROPNA
Po-poko-pokora
Ve-veli-veliký
VELIKÝ KROPNO
HUJÁ
HU-HUJA-HUJÁ
JUCHACHA JUCH!
------------------------------------------------------
Kapitola 7.
O svobodě
1
HUJÁ HUJÁ,
pravím vám. Cokoli činíte, nesvobodně činíte. Buďto vás žene žádost těla, chtivost
ducha, nutnost nebo potřeba, ale ať člověk dělá co dělá, vždycky nakonec udělá
něco, k čemu byl zevnitř nebo zvenčí donucen. I když je člověk zcela sám,
ať na poušti, v lese či na záchodě, nikde není svoboden. I v téhle
situaci si buď tělo nebo duch něco vymyslí a jedno druhé nutí jednat. A jednání
je pokaždé následkem něčeho, tedy projevem nesvobody, čili jediný způsob
svobody je nedělat nic. To ovšem není příkaz, protože naše víra příkazy nezná a
nevydává. Je doporučeno nedělat nic, ale je možno přesvědčit se, že dělat
cokoli dopadne nastejno. A je doporučeno si uvědomit, že i myšlení je
podlehnutí nutkání zvědavosti, čili nesvoboda. A domyslíme-li se, máme potřebu
to sdělit. Opět nesvoboda.
2
Ovšem pro
věřící naší víry je možno porušovat doporučení, aniž by tím páchali něco jako
hřích. Hřích je možný jen tam, kde je ustanoven zákazy a příkazy stav
nesvobody. V těchto podmínkách je hřích jednoznačně svobodným činem.
3
Věřící naší
víry tedy mohou svobodně porušovat svou vlastní svobodu kdykoli. Když třeba zjistí,
že žaludek je nutí, aby se najedli, mohou svobodně zvolit nesvobodu a najíst
se. Právě tak ale mohou použít jiné řešení tohoto stavu, aby se nesvobodě
vyhnuli. Může je, nejlépe bezděky, napadnout ještě dříve, než se ozve žaludek,
že by se mohli svobodně a bez nucení najíst. Tím se přijímání potravy stane
aktem svobodné vůle a svobodné volby a nikoli aktem biologického či jakéhokoli
jiného donucení.
4
I vlastní
průběh potravního aktu je v tomto případě soustavou svobodných rozhodnutí
a svobodně volených činů. Je možno svobodně rozhodnout, kolik, ze které strany
a jak z potravy svobodně ukousneme, stejně tak svobodně je možno
rozhodnout, zda ukousnuté svobodně rozžvýkáme a jak důkladně, pak svobodně
rozhodneme, zda rozžvýkané sousto spolkneme nebo svobodně necháme tak.
5
Akt zažívací,
jak je obecně známo, probíhá samovolně, mimo oblast naší svobodné vůle a
svobodného rozhodování, čili se jich v podstatě netýká. Pouze
v závěrečné fázi je na naší svobodné vůli se rozhodnout, zda diktátu
biologické nutnosti předejdeme svobodným rozhodnutím, nebo svobodně rozhodneme,
zda diktatuře vzdorovat a svobodně uvážíme, do kdy až.
6
Existují
extrémní vyznavači svobody, kteří tvrdí, že jakákoli situace, která staví před
člověka nutnost volby a to jakékoli, jej staví před nutnost rozhodovat, nebo
alespoň před nutnost rozhodovat, zda rozhodovat či nerozhodovat, čili jej staví
do situace jednoznačně nesvobodné. Striktně proto odmítají jakékoli rozhodování
vůbec.
7
Ovšem
striktní odmítání je jednoznačným projevem již provedené volby, čili následkem
konání nesvobodného a setrvání na tomto odmítání je projevem přímé závislosti
na již vysloveném odmítnutí, čili velmi výraznou nesvobodou, přičemž jakékoli
odmítání je de facto recidivou již jednou provedeného rozhodnutí, čili opět
nesvobodou. Těmito vývody je vlastně doloženo, že vyznavači tohoto extrému se
ve skutečnosti vystavují daleko hlubší nesvobodě.
8
Jiný extrém
zastává názor, že jediným svobodným skutkem je dobrovolný odchod ze života.
Toto rozhodnutí jistě nelze nikomu zazlívat, dospěl-li k němu svobodně,
bez jakéhokoli tlaku a ovlivnění prostřednictvím okolností vnějších či
vnitřních. Pokud je toto rozhodnutí vyvoláno či podmíněno jakkoli jinak než
zcela svobodným rozhodnutím, jedná se o akt nesvobody, čili o akt, který už svým
charakterem, daným příčinami a způsobem, není schopen vyvrcholit získáním
skutečné svobody.
9
Ovšem pokud
se rozhodneme sami, skutečně svobodně, stojí před námi další mocná překážka:
rozhodli jsme se svobodně pro naprostou svobodu, ale realisace tohoto rozhodnutí
si od nás vyžádá pokaždé nějaké podmíněné a tedy zcela nesvobodné jednání:
shánění špagátu, shánění skoby, shánění kladiva, zatloukání skoby, ošetření
palce, uvázání smyčky, upevnění špagátu, vylezení na židli, slezení ze židle,
napsání dopisu na rozloučenou, vylezení na židli, nasazení oprátky, odkopnutí
židle, dlouhé chrchlání, shánění vhodnějšího špagátu či skoby etc. I když těch
nezbytných realisačních nutností bude méně, i když bude jen jedna jediná, bude
to opět projev nesvobody, čili nemůžeme ani tentokrát předpokládat, že sebou
samými vyvolanou nesvobodou dosáhneme kýženého stavu svobody absolutní. Jednou
z mála možností, jak tohoto stavu svobody dosáhnout je zcela neúmyslně a
nevědomky umřít hlady anebo se nedopatřením uspat k smrti. Vše ostatní vychází
ze závislostí a nutností a nemůže tedy ke svobodě směřovat.
10
Existují i
jiné názory, jako že svoboda je poznaná nutnost, nebo že svoboda je
nejpravějším jménem ďábla. No, není šprochu...neboli lidi toho nakecají, a
nakonec je to pravda. Nebo alespoň námět, já osobně bych řekl, že svoboda je
poznaná možnost. Je sice pravda, že si můžu celý život svobodně otloukat hubu o
pořád stejnou zeď, ale to mi připadá spíš jako blbost nežli svoboda. Takže:
poznaná možnost. Bohužel!
HUJAJÁ UCH HUJÁ!
Tak pravil VELKÝ KROPNA „U pošty“
v úterý.
HUJÁ KROPNA !
--------------------------------------------------
(c) 1992 - Milota Beneš
