Ach ano, udeřme sandálem do vzdutých vln zeleného moře, které postrádá slanost, tekutost i touhu po kořisti, kterou by navždy skrylo v hlubinách. Není to moře nekonečné a na jeho břehu rozkládá se vlhká tma, která odpíráním fosforu a dusíku nutí některé květiny chovat se jako ta nejhorší zvěř postrádající bázeň i soucit. Jen záře střepů sefirot vede nás tmou, okolo purpurového jedu, jenž léčí, ale i způsobuje neklid útrob a žlutozelené vidění, až ke druhému břehu, kde stýká se země s nebem a vodou, a staré s novým překračuje mezi světy.
