"Když jsme odjeli z Evory od krále portugalského, přenocovali jsme v Evoramonte, městě vzdáleném čtyři míle, položeném v horách velmi vysoko a nepříliš velikém. V městě není žádný pramen ani studna, takže obyvatelé jsou nuceni choditi pro vodu za město. Mlýny tam mají takové, že je pohánějí koně."
Od doby Václava Šaška z Bířkova, jeho krále Jiříka z Poděbrad a portugalského krále Afonsa V. se v Évora Monte párkrát děly věci. Tak třeba sám hrad dostal v 16. století manuelské pentle. A v 19. století dal Portugalsku jednu polívku.
To bylo tak. Byli jednou dva bratři, kteří i s královskými rodiči utekli před Napoleonem do Brazílie. Zatímco se o Portugalsko (momentálně něco jako brazilskou kolonii) přetahovala Británie s Francií, portugalští důstojníci se přespříliš zajímali o francouzskou politiku, svolali parlament a vyhlásili ústavu, kterou sice starý král João VI. přijal, ale za pět let umřel. Následník trůnu - starší syn Pedro IV. už byl tou dobou brazilským císařem (a ještě k tomu dal Brazílii nezávislost), takže do staré vlasti poslal jen svého mladšího bratra Miguela jako regenta. S ním také poslal chartu, něco jako oktrojovanou ústavu, místo té liberální důstojnické. Ale Miguel zahodil ústavu i chartu a vrátil zemi ke starým absolutistickým pořádkům. Navzdory školním poučkám o absolutismu a liberalismu se tím jeho popularita v Portugalsku jen zvýšila. Ne tak ve Španělsku, Británii a Francii, které podporovaly vzbouřené důstojníky. Situace vyvrcholila právě u Évora Monte, kde byl Miguel poražen a na trůn se konečně posadil Pedro IV., kterého mezitím vykopli z Brazílie.
A ta polívka? Jednání o dalším osudu země tu trvala tak dlouho, že nezbylo k jídlu nic než okoralý chleba, voda, koriandr, česnek a olivový olej. Tak z toho všeho udělali polívku. Prý. Říká se jí açorda.
