Nemusí mít všechno vždycky smysl. A tak se ocitáme 50 km na jih od Lisabonu, ve městě Setúbal, ve kterém Václav Šašek z Bířkova vůbec nebyl. V té době tady nebyl ani Igreja de Jesus, který je asi první manuelskou stavbou vůbec. Kromě naznačené manuelské pokroucenosti má v sobě azulejos ze 17. století a před sebou něco jako stadión. Asi se tu konaly závody v upalování.
Snad jsme se chtěli dozvědět, jak se nejlépe pohybovat v Parque Natural da Arrábida, jenomže od státního úředníka se dozvídáme pouze to, že "vzhledem k nedostatku informací nám nemůže pomoci", a pak nám ještě ukázal na internetu obrázek větrného mlýna, takže jsem musel začít přemýšlet o tom, co by středověký monarcha s takovým úředníkem udělal.
A tak se nakonec v rukách osudu sami vydáváme k Serra da Arrábida, pod níž pobřeží obsadily rodiny potomků Keltiberů, Vizigótů, Římanů a Maurů z Lisabonu, které v poledním žáru grilují a chladí se v ústí Sado. My ale směřujeme nahoru, tam kde kdosi viděl slézat atlety z křížů na svahu Serry. V nízkém hájku ztrácíme kříže a proplétáme se mezi světloplachými skautíky. Na rozpálený hřeben Serry se odvážíme jen my, trpaslíci a hmyz.
