Nemluvil ani tak o sobě jako spíše o hrdinech. O hrdinech, kteří jej předešli, o hrdinech, kteří měli teprve přijít. Žil se smrtí a proto pro něj byla budoucnost minulostí, oboje pak pouhou iluzí, stejně jako přítomnost. Za temných nocí, když jej opouštěli astrální dvojníci odsouzenců s vyčítavým pohledem, přicházeli k němu Mistři z dob končících v temnotách i z věků ztrácejících se v ostrém geometrickém světle.
Vyprávěl o Janu Mydlářovi, který se provinil jen tím, že přemýšlel penisem, jen tím, že doufal, že jako katův pacholek dokáže zachránit tu, o které si myslel, že za to stojí, před pohřbením za živa. Nedokázal a dostal se tím na cestu, ze které nebylo návratu. Z nadějného medika se stal vynikající kat. Vynikající, ale přesto nenáviděný. Nepostradatelný, přesto opovrhovaný. Jako Ježíš snímal z křesťanů hříchy a hřešil za ně, přesto se vděku nedočkal. Zadní brankou si k němu v noci chodili pro léčivé byliny, ve dne uhýbali před jeho pohledem. On, který byl B-hu nejblíže, musel snášet urážky od Jiřího Popela z Lobkovic i lidí ještě menších, od všech těch, kteří se tísnili pod stínadly a okolo šibenic, aby jim neunikla ani grimasa, ani sten bolesti, a pak si odplivávali před Mistrem Janem, kterého jeho láska odsoudila k tomu, aby skutečné hříchy snímal ze svých bližních, kteří se za svého Spasitele dodnes tolik stydí, že rodná Chrudim se k němu přiznává daleko méně ochotně než Chomutov k Jiřímu Popelovi z Lobkovic.
A vyprávěl také o Karlu Hussovi, který se neprovinil dokonce ani svými přirozenými touhami, ale jen tím, že se narodil. Jako syn kata nesměl vykročit z rodinného stínu, nedovolili mu to ani spolužáci ani kantoři, kteří jej svým svatým násilím vyhnali ze školy, ačkoli mu nesahali ani po kotníky. Společnost, jejíž morálka byla založena na schovávání nemravných obrázků mezi listy evangelií, vehnala muže s mravním zákonem a touhou po vědění do služeb bolesti a smrti, jen proto, že se narodil jako syn kata.
Ale vyprávěl také o Goethovi, který, spodině navzdory, opakovaně Karla Hussa navštívil, nebo o knížeti Metternichovi, historií buď zesměšňovaným nebo nenáviděným, přesto však schopným říct: "To nic nevadí, že je kat, protože Huss je muž všeobecně vážený a neobyčejně vědecky vzdělaný".
Pak vyprávět přestal. Ke stolu si přisedl Jan Sladký. R. ho sice neviděl, Mistr se však už otočil k němu a jeho vyčítavým očím. Ještě stále nic nepochopil.
Vyprávěl o Janu Mydlářovi, který se provinil jen tím, že přemýšlel penisem, jen tím, že doufal, že jako katův pacholek dokáže zachránit tu, o které si myslel, že za to stojí, před pohřbením za živa. Nedokázal a dostal se tím na cestu, ze které nebylo návratu. Z nadějného medika se stal vynikající kat. Vynikající, ale přesto nenáviděný. Nepostradatelný, přesto opovrhovaný. Jako Ježíš snímal z křesťanů hříchy a hřešil za ně, přesto se vděku nedočkal. Zadní brankou si k němu v noci chodili pro léčivé byliny, ve dne uhýbali před jeho pohledem. On, který byl B-hu nejblíže, musel snášet urážky od Jiřího Popela z Lobkovic i lidí ještě menších, od všech těch, kteří se tísnili pod stínadly a okolo šibenic, aby jim neunikla ani grimasa, ani sten bolesti, a pak si odplivávali před Mistrem Janem, kterého jeho láska odsoudila k tomu, aby skutečné hříchy snímal ze svých bližních, kteří se za svého Spasitele dodnes tolik stydí, že rodná Chrudim se k němu přiznává daleko méně ochotně než Chomutov k Jiřímu Popelovi z Lobkovic.
A vyprávěl také o Karlu Hussovi, který se neprovinil dokonce ani svými přirozenými touhami, ale jen tím, že se narodil. Jako syn kata nesměl vykročit z rodinného stínu, nedovolili mu to ani spolužáci ani kantoři, kteří jej svým svatým násilím vyhnali ze školy, ačkoli mu nesahali ani po kotníky. Společnost, jejíž morálka byla založena na schovávání nemravných obrázků mezi listy evangelií, vehnala muže s mravním zákonem a touhou po vědění do služeb bolesti a smrti, jen proto, že se narodil jako syn kata.
Ale vyprávěl také o Goethovi, který, spodině navzdory, opakovaně Karla Hussa navštívil, nebo o knížeti Metternichovi, historií buď zesměšňovaným nebo nenáviděným, přesto však schopným říct: "To nic nevadí, že je kat, protože Huss je muž všeobecně vážený a neobyčejně vědecky vzdělaný".
Pak vyprávět přestal. Ke stolu si přisedl Jan Sladký. R. ho sice neviděl, Mistr se však už otočil k němu a jeho vyčítavým očím. Ještě stále nic nepochopil.
