Sé do Porto, pevná a hrubá jako pevnost, snad až moc velká na ty malé Portugalce. Ale asi to bude tím, že se stavěla v době, kdy se město muselo opakovaně bránit jednak Maurům, jednak Normanům. Pak taky Napoleonovi, kvůli jehož "mírovým sborům" kostelník radši překryl oltář z tepaného stříbra sádrou (nebou čím) a pomaloval jej, aby ho tak ochránil před zpacifikováním novými osvoboditeli. A kromě toho také románskou katedrálu sem tam obléhali gotičtí a barokní architekti. Ale i přes gotickou snahu o vertikalizaci románské mysli a barokní rozmařilost, které na sebe dorážejí jak v chrámové lodi tak v křížových chodbách, Sé stále připomíná hlavně románskou pevnost chránící dávnou minulost před dotěrnou realitou.
A není se čemu divit, když okolní svět, realita města pod Sé, má podobu rezignace a rozpadu času do nesouvislých vzpomínek, které už nemají dost vůle na to, aby se staly věčností.
