Milý tatínku,
dnes jsme v půl deváté ráno měli jet s tetou k ní na oční, aby mi vyšetřila zhoršení zraku. Ale ve čtvrt na devět volala, že s ní pojede i strejda (to je její manžel) a že pojedou také nakoupit do OBI a do Intersparu. A tak babička Milenka začala hledat papírek se seznamem věcí, aby jela nakupovat s náma. Papírek nenašla, ale stejně s náma jela. Nejprve jsme jeli na oční a bavili se o volbách. Babička Milenka zaškrtala kandidáty, kteří ji zdraví. Ty, kteří ji nezdraví, ty nevolila. Strejdův otec zase chce napsat do Novoborského měsíčníku dopis, že v radě přece nemůže být pan Nastič, když seděl, že je to přece hanba. Pak jsme zaparkovali a šli do ordinace. Teta má vlastní ordinaci v ambulantní části nemocnice. Ale ochranka na víkend zamkla dveře vedoucí do té chodby, kde je ordinace. Totiž, ony tam byly k proskleným kovovým dveřím přišroubované dva ohnuté kusy železa s dírou. A tou dírou byl provlečený visací zámek. Teta řekla, že to jsou debilové. A strejda řekl, že bychom mohli ten kus železa odšroubovat. Jedna matka odšroubovat šla, ale ta druhá moc držela. Tak šla teta hledat ty debily. Strejda to zkoušel dál. Pak zkoušel zase povolit šrouby u té druhé destičky. Neměli jsme s sebou nikdo nožík, protože skaut je jen Vítek, a ten byl doma. Tak mu babička Milenka půjčila průkazku skrývaného židovského dítěte, ale tou to nešlo, protože byla moc měkká. Pak se zase vrátil k těm matkám a najednou se mu to podařilo. Volali jsme tedy tetě, ať už debily nehledá, že už to máme. Ale ona řekla, že už debila našla a jde s ním k nám. Tak strejda zase začal šroubovat zpátky ty matky, ale šlo mu to blbě, protože ty šrouby na druhé straně lezly ven. Tak mi řekl, ať vlezu dovnitř a zevnitř je podržím. Tak jsem mu řekl, že je taky debil. A pak ten druhý debil přišel a strejdovi se to těsně předtím povedlo. On pak vytáhl nějaké klíče a strkal je do toho zámku. Pak řekl, že ten klíč asi nemá, že ani neví, kde ten klíč je, a že máme zkusit odšroubovat ten zámek. Tak ho strejda zase odšrouboval a šli jsme dál. Teta mě vyšetřila foukáním do očí a legračními brýlemi a svícením, zubař strejda zatím vedle vyšetřoval oči babičky Milenky, ona křičela dolu, nahoru a doprava a doleva, podle toho, na kterou stranu byly ty hrabičky. Pak taky teta vyšetřila strejdu. On má rohovku jako prase a pak taky dostal vynadáno, protože na ni poulil oči a měl z toho vysoký tlak. Jako v oku. Pak jsme jeli nakupovat. Já jsem šel se strejdou do OBI. On chtěl takový plechový čtvereček, aby na něj přišrouboval takové kolečko z umělé hmoty. Ale neměli to tam a pán s ošklivým znamínkem na spánku nám říkal, že takové věci nikdy neměli, ale že by to mohli mít u Karla. Tak jsme šli za ženskými do Intersparu.
dnes jsme v půl deváté ráno měli jet s tetou k ní na oční, aby mi vyšetřila zhoršení zraku. Ale ve čtvrt na devět volala, že s ní pojede i strejda (to je její manžel) a že pojedou také nakoupit do OBI a do Intersparu. A tak babička Milenka začala hledat papírek se seznamem věcí, aby jela nakupovat s náma. Papírek nenašla, ale stejně s náma jela. Nejprve jsme jeli na oční a bavili se o volbách. Babička Milenka zaškrtala kandidáty, kteří ji zdraví. Ty, kteří ji nezdraví, ty nevolila. Strejdův otec zase chce napsat do Novoborského měsíčníku dopis, že v radě přece nemůže být pan Nastič, když seděl, že je to přece hanba. Pak jsme zaparkovali a šli do ordinace. Teta má vlastní ordinaci v ambulantní části nemocnice. Ale ochranka na víkend zamkla dveře vedoucí do té chodby, kde je ordinace. Totiž, ony tam byly k proskleným kovovým dveřím přišroubované dva ohnuté kusy železa s dírou. A tou dírou byl provlečený visací zámek. Teta řekla, že to jsou debilové. A strejda řekl, že bychom mohli ten kus železa odšroubovat. Jedna matka odšroubovat šla, ale ta druhá moc držela. Tak šla teta hledat ty debily. Strejda to zkoušel dál. Pak zkoušel zase povolit šrouby u té druhé destičky. Neměli jsme s sebou nikdo nožík, protože skaut je jen Vítek, a ten byl doma. Tak mu babička Milenka půjčila průkazku skrývaného židovského dítěte, ale tou to nešlo, protože byla moc měkká. Pak se zase vrátil k těm matkám a najednou se mu to podařilo. Volali jsme tedy tetě, ať už debily nehledá, že už to máme. Ale ona řekla, že už debila našla a jde s ním k nám. Tak strejda zase začal šroubovat zpátky ty matky, ale šlo mu to blbě, protože ty šrouby na druhé straně lezly ven. Tak mi řekl, ať vlezu dovnitř a zevnitř je podržím. Tak jsem mu řekl, že je taky debil. A pak ten druhý debil přišel a strejdovi se to těsně předtím povedlo. On pak vytáhl nějaké klíče a strkal je do toho zámku. Pak řekl, že ten klíč asi nemá, že ani neví, kde ten klíč je, a že máme zkusit odšroubovat ten zámek. Tak ho strejda zase odšrouboval a šli jsme dál. Teta mě vyšetřila foukáním do očí a legračními brýlemi a svícením, zubař strejda zatím vedle vyšetřoval oči babičky Milenky, ona křičela dolu, nahoru a doprava a doleva, podle toho, na kterou stranu byly ty hrabičky. Pak taky teta vyšetřila strejdu. On má rohovku jako prase a pak taky dostal vynadáno, protože na ni poulil oči a měl z toho vysoký tlak. Jako v oku. Pak jsme jeli nakupovat. Já jsem šel se strejdou do OBI. On chtěl takový plechový čtvereček, aby na něj přišrouboval takové kolečko z umělé hmoty. Ale neměli to tam a pán s ošklivým znamínkem na spánku nám říkal, že takové věci nikdy neměli, ale že by to mohli mít u Karla. Tak jsme šli za ženskými do Intersparu.
