Sladkou tmu bezvědomí opět ukončují motory. Řízené ráno začíná ve Starbucks. Radši. Tady by snad někdo měl mluvit anglicky. Rozeřvanými ulicemi se proplétají dívky na mopedech s bílými helmami a dlouhými ohony černých vlasů. Marně se snažím přijít na to, jak si půjčit kolo. Ve dne se La Rambla stává domovem pohyblivých soch a hor odpadků ještě křiklavějších než v noci, snad abychom nezapomněli, že to byl dříve jen potok plný splašků. A z Barri Gotic sice svítání vyhnalo plíživé stíny s lačnýma očima, ale mapa má stále o několik rozměrů méně než skutečnost, a tak se raději necháváme náhodně přepadat minulostí. Střepy ze zamrzlého času okolo Katedrály, tím mezi tím co zbylo z Pax Romana, a chuchvalci pouště v zakřiveném časoprostoru uliček El Call. Na druhé straně od La Rambla, v Barri Xinés, se stále v polosedě o zdi domů opírají zfetované kurvy.
