HLAVSA GEGE
Kapitoly
svědectví
o myšlenkách a pravdách
VELKÉHO KROPNY
čili
KROPNA
To vyslovil za nás
pročež
HUJÁ KROPNA
------------------------------------------------------
ČÁST DRUHÁ
TAK PRAVIL VELKÝ KROPNA
Po-poko-pokora
Ve-veli-veliký
VELIKÝ KROPNO
HUJÁ
HU-HUJA-HUJÁ
JUCHACHA JUCH!
------------------------------------------------------
Kapitola 11.
O povinnosti
a včele
1.
HUJÁ HUJÁ,
pravím vám. I taková včela je celej den zapřažená jako to hovádko. Zkuste si to
někdy, chlupatejma nožičkama sbírat po jabloni pyl a sosat z květů sladkou
šťávu, jestli z vás poleze med. Takovej včelí život není med, to je spíš
to, co poleze z vás. Ještě že má včela tolik očí, každým vidí kus něčeho
jiného, tak nemůže vidět, že ten svět v celku nestojí ani za .. med.
Každý, i včela, máme tady na světě nějaký úděl, nějakou povinnost ke svému úlu.
A včela to ví, na rozdíl od lidí včele je to už od přírody dáno, aby dřela jako
vůl. Ale člověk si myslí, že není vůl a že dřít nemusí. Tak radši krade nebo
žije z almužny. Almužny jsou různé, za pěkné poprošení, za neodmlouvání,
za trpělivé držení huby, za poslušnost. Jenže to není plnění lidské povinnosti,
lidského údělu. Člověk jako včela je tady proto, aby po něm něco zbylo – a na
rozdíl od včely ne to, co ze sebe vytlačí. V tom je ta dělba údělu. Člověk
má na svůj úděl hlavu a ruce. Včela má taky hlavu a umí se s ní orientovat
podle slunce, zatímco člověk vymyslel hodinky a kompas. Včela to nevymyslela,
poněvadž to neměla zapotřebí. Člověk má zapotřebí ledasčeho. Má zapotřebí
žiletky a toaletní papír a boty a košili, aby mu bylo něco bližšího než kabát,
a kabát, aby mu vítr neprofoukl košili a aby měl kde nosit odznak a občanku a
zapalovač a vyklepaný tabák a fotku svý holky a vůbec spoustu věcí, které včela
nepotřebuje.
2.
Ale o té
povinnosti – KOZÚ udělal přírodu, která je strašně chytrá, nedělá nic zbytečně
a co se jí nepovede, to klidně zruší. Prskne na to nějaký mutace a
z hlodavců jsou všežravci, aby jí králíci nesežrali zeměkouli jako
v Austrálii. A protože všežravci mají větší šanci na přežití, nastoupí
další chytristika, selekce, a to co se zmutovalo do plusu, to přežije a to, co
nestíhá, to vymře. Bejvaly doby, že si příroda myslela, že se člověk povedl, že
se zmutoval dobře. Pak ale člověk zneužil svý zmutovanosti a byl tak pyšný, že
odboural všechnu selekci a začal se v okamžiku, kdy se postavil na zadní,
na všechno dívat svrchu, i na své bližní. A vzal selekci do vlastních rukou. A
selektoval všechno, co se mu nehodilo do krámu. Mudrce a svatý, proroky a vědce
a lidi nebezpečně slušný a vůbec všechno, co bylo trochu výš než on na těch zadních, pořád
ještě trochu zvířecích nohou, až se dostal tak daleko, že zase občas leze po
čtyřech a chrochtá jako všežravec, i když to myslím spíš obrazně na oblast
morální. A protože lidí je moc a jsou původně z všežravců, kdekdo se snaží
všechno sežrat a na světě to tím pádem začíná vypadat neslibně. A jestli si
nevzpomeneme včas, že máme nějakou povinnost vůči své zmutovanosti a přírodě,
která nám ji umožnila, že abysme to té přírodě nezvorali a nedonutili ji, aby
nás za to nenechala pěkně zostra zdegenerovat a tím pádem vymřít jak dinosaury,
měli bychom se začít chovat lidsky, nebýt všežravci a nežrat kdejakému pitomci
jeho žvásty, ale jako lidi si všechno promyslet a nezapomenout se smát – sobě
jako druhu především. To je jeden z mála druhů sebezáchovné selekce. Když
potkáte pitomce, co si myslí, že když umí stát na zadních jako člověk, že může
na všechno koukat svrchu, zvolejte „KOZUE, KOZUE, odvrať od nás vše zue!“ a
smějte se mu, dokud nezaleze, smějte se tak, aby neměl kuráž příště vylézt.
Člověk má na rozdíl od včely dvě oči, kterými je schopen svět vidět vcelku, a
tedy vidět, že by ho byla škoda, aby ho pitomost zahubila a aby ze světa kvůli
ní nakonec zmizel i smích.
HUJÁ HUJÁ ŠKYT HUJÁ
Tak pravil VELKÝ KROPNA ve „Formance“
v sobotu.
HUJÁ KROPNA !
--------------------------------------------------
(c) 1992 - Milota Beneš
