Azulejos dělají Portugalci už od osmého století. Převzali je, jak jinak, od Maurů. Za tak dlouhou historii měly samozřejmě dost času na to, vystřídat celou řadu stylů a motivů, od abstraktních geometrických obrazců přes popisná zobrazení mořeplaveckého náčiní po složité výjevy bitevní, romantické, ale i sakrální. Jsou všude, od opěradel parkových laviček přes fasády domů a interiéry pokojů až po chrámy.
V Lisabonu mají dokonce své Museu Nacional do Azulejo v bývalém Igreja Madre de Deus. Jsou úžasné, od 17. století převážně bílomodré, dají se omývat a izolují, takže jsou opravdu všude - proč malovat a dávat novou omítku, když si můžete dům obložit omyvatelnými a termoregulačními obrazy? A navíc vlastně díky nim Portugalci nepotřebují psané kroniky, protože jejich dějiny jsou obrazově zaznamenány na azulejos.
