úterý 29. května 2012

Vancouver 02 - Dark

Vertikály procházejí Sluncem a i v noci v nich zůstává něco z jednoznačnosti dne. Horizontály nemusíte vidět a pokud chcete, tak neexistují. Jsou plné koutů, z nichž se rozlézá šero i v pravé poledne. Jiní lidé, jiné mravy, jiný svět. Je v nich krev, chlupy, nehty, sliny a zbytky středověku, které Evropa odhodila. Ze stínů horizontálního světa vystupují proroci Apokalypsy a zase mizí mezi skřípěním brzd a šepotem křehkých vlasů paní Elektřiny. Před tmou padající z hroutícího se nebe prchám zpět do vertikálního světa a následuji vzdechy parního stroje. V objetí páry nacházím ztracený čas.





neděle 27. května 2012

Vancouver 01 - Harbour

Unikám noci. Podstrčil jsem jí jeden ze svých prázdných dnů, na který se vášnivě vrhá a zapomíná tak přivést na zem vlky a smrt. Mezi kapkami vodopádu se skrývám před Kanadskou jízdní, tentokrát přestrojen za sebe sama. Před úředníky předstírám, že ani nevím kde a kam. Snad i sám věřím, že nejsem tím, čím se zdám být. Železná klepeta klapají naprázdno a nechávají se rozežírat rzí v říši ranního kuropění a večerní mlhy. Obrovský dánský tučňák mě vítá v zemi, kde jsem se v jednom z možných vesmírů mohl narodit. Pravda, nebyl bych to já, ale to by bylo jedině dobře.








pátek 25. května 2012

Santini 02 - Plasy










Fotit Plasy, to je taková jedna velká obžaloba českého státu. A to nejde zdaleka jen o J. B. Tolik generací, tolik práce, tolik dubových kůlů, tolik funkcí pro vodu i vzduch. Tak snad aspoň zůstanou zrcadla navždy mokrá. Už kvůli Evženu Tyttlovi a stále se dívajícímu otci.

čtvrtek 17. května 2012

Mezikonfesní nádhera

V Olešné na to přišli. Dokázali překročit hranice mezi mnohdy nesmiřitelnými světy. Chrámy křesťanů tak blízko Přírodě jako kdysi pohané. A věřící se v nich ve zpovědnicích bez záclon zpovídají přímo Bohu jako židé. Nebo jsem to snad nepochopil správně?

 
 

úterý 15. května 2012

Není Mnichov jako Mnichov

Ten jeden je u Pivoně a pindulíny se tam asi stěhovat nechtějí. On vlastně není u Pivoně, ale Pivoň je v něm. Administrativně teda, jinak moc ne. A já nevím, jestli je to ten nebo ta. Ale dřív to byla také Pivoňka. A teď tam nejsou pivoňky, ale koberce blatouchů. A rozpad.


Ale byl tam augustiniánský klášter. Jeho legenda se mi z klášterních legend líbí asi nejvíc, protože mám rád Břetislava I. Kromě "našeho" Břetislava je v ní "jejich" Jindřich III. a jeden pařez. Ale v té legendě vlastně nejde o ten klášter jako takový. Jeho vlastní historie je typicky naše: husité - Švédové - Josef II. - ČSLA - státní statek.


Když se pak jde hodně nahoru, je tam Starý Herštejn. Teď už nic moc, ale byli tam loupežníci, tak ho musel syn dalšího mého oblíbence, Zdeněk Lev z Rožmitálu, rozbořit. Osobně mi připadá zábavnější jet na konec světa, ale loupežníci jsou loupežníci, to je fakt. A aspoň se tam teď může chodit bez průvodce.



úterý 8. května 2012

Zamiloval jsem se

do Lucifera:
"Mezi kovaříky patří také zajímavý jihoamerický brouk cucujo či světlonoš americký (Pyrophorus noctilucus), veliký asi jako náš chroust, ale typického kovaříkovitého tvaru těla. Po stranách štítu má brouk po vypouklém hrbolku, který v noci svítí zelenomodře, kdežto světlo naspodu zadečku je červené. Světlo je tak silné, že lze při něm čísti a několik brouků dohromady dobře osvětluje v noci cestu. Proto jej kladou domorodci do klícek a užívají jako svítilen. Svítí obě pohlaví, svítí vajíčka a světélkují i larvy."
Dr. Václev Breindl, Dr. Otto Jírovec, Dr. Julius Komárek: Život zvířat 6. Bezobratlí II., 1949, Sfinx, Praha

neděle 6. května 2012

Smrt zabijáka

V hlavních rolích
Homo sapiens sapiens
Vipera berus

Dále hrají
Oeceoptoma thoracica
Necrophorus vespilloides
a další

"Zvířátka tato vedena jsou pudem svým, aby pohřbila menší živočichy zcepenělé, myši, žáby a podobně, a v zemi zahrabala."
Brehmův život zvířat